Proto velitel vojsk USA v Evropě generál Ben Hodges nepřestává hovícím si Evropanům říkat o rostoucí ruské agresi a nezbytnosti vytvoření „vojenského schengenu". Tanky a letouny USA se musejí cítit svobodně na území od Lisabonu po (nejlépe) Vladivostok.
Americký náčelník si myslí, že „aliance musí mít možnost přemísťovat se stejně rychle či ještě rychleji než síly Ruska, pokud chceme, aby náš potenciál zadržování byl efektivní". Podle všeho vyjadřuje nedůvěru vůči spojencům (na nějakou dobu) a navrhuje zemím a parlamentům Evropy vzdát se suverenity a dát ji do odpovědných rukou Pentagonu. Jak je ještě možné traktovat „speciální pravidla pro dopravu zbraní a nákladů přes hranice"?
Učební scénáře
V Evropě se nachází okolo 60 tisíc příslušníků amerických vojsk všech druhů. Jsou umístěni v 13 garnizonech pěti evropských zemí (Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Německo a Itálie). Pro chápání pozice Pentagonu si projdeme jeden konkrétní příklad.
Letecká základna Rammstein v Německu je hlavním stanem amerického letectva v Evropě a velitelské centrum sjednocené protivzdušné obrany zemí NATO, hlavní překladiště nákladů dopravovaných pro americká vojska na evropském kontinentu. Nachází se zde 150 jaderných bomb, 16 eskader dopravního letectva, pracuje zde okolo 40 tisíc lidí. V případě možného vojenského konfliktu Ruska a USA se základna Rammstein stane hlavním logistickým bodem pro příjem vojska a techniky zpoza oceánu pro jejich odeslání na bojové pozice na východ. Nebo hlavním evakuačním bodem, podle situace. Na cestě z Německa do Ruska se nachází několik státních hranic, které je lepší překračovat bez formalit, bez demokracie a byrokracie EU. Je potřeba vzít na vědomí, že východní Evropa není dostatečně osvojena a po cestě mladí evropští spojenci příležitostně „kradou" cenné vojenské vybavení. Nyní vynásobíme logistické bolení hlavy Pentagonu na 350 objektů v Evropě a přicházíme k chápání, nakolik je pro Američany radikální zelená nezbytná.
Současně s tím se Pentagon zakopává v Moldavsku, navádí Kyjev na společná cvičení Ukrajinské armády se silami zemí aliance k roku 2020. Přecházet hranice je možné různými způsoby. První vytváří dojem, že Západ si nechává zdát o silové konfrontaci a všemi prostředky se snaží zatáhnout Rusko do války.
Alea jacta est
Rusko nikoho neohrožuje ne proto, že je slabé, ale proto, že sebe chápe jako část multipolárního světa. Na rozdíl od USA, které jsou schopny nanést bezdůvodně „globální úder" na jakoukoli zemi, Rusko připouští použití vojenské síly (i použití jaderných zbraní) jen jako odpověď na agresi proti sobě či svým spojencům. A jen v tom případě, že jsou vyčerpány mírové prostředky řešení konfliktu.
Ruská federace nesoutěží se Spojenými státy, drží se principu rozumného dostatku. Může vytvářet svůj systém rychlého globálního útoku, vychází ovšem z obranné doktríny. I tak ale v případě vnější agrese bude ruská obranná strategie aktivní a útočná.
Je možné, že moderní technologie a nové druhy zbraní stlačí aktivní bojové činnosti do řádu několika dní. A Pentagon nadále vidí perspektivu ve vlastní technologické výhodě, v „kombinačních manévrech" a „mnohadoménových operacích". Ovšem za roky lokálních operací na Blízkém východě Američané přišli o umění bojovat s rovnocenným nepřítelem (jestli to vůbec kdy uměli).
Pentagon už nevlastní monopol na vysocetechnologické zbraně v velkým dostřelem. Rusko je schopné úspěšně „omezit přístup" do mnohých oblastí planety, vyvíjí výborné systémy radioelektronického boje, neviditelné stíhačky páté generace, nejlepší systémy protivzdušné obrany na světě s obrovským dostřelem, protilodní střely s dostřelem větším než 1500 kilometrů. Mnozí v Pentagonu byli v šoku z toho, jakou rychlostí dokázali ruští vojáci rozvinout svá vojska v Sýrii v roce 2015 a dosáhnout citelných výsledků. Možná by bylo lepší zatím dát zelenou pro americká vojska pro cestu domů, do USA. Myslím si, že většina spojenců by je vyprovodila s květinami a orchestrem a s velkou úlevou.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce