22. června 1941 Ozbrojené síly Německa porazily sovětská vojska na široké frontě podél německo-sovětských hranic. Ve stejný den rumunská vojska zaútočila na SSSR okupovanou Besarábii. Poté do boje vstoupily armády Finska a Maďarska. V té době byla značná část italských vojsk na cestě k Východní frontě. Nakonec do boje vstoupí španělská divize dobrovolníků a také velké jednotky ze sovětských zajatců a obyvatelstva okupovaných sovětských území, vzpomíná americký list.

Za prvních pět měsíců války zaznamenalo Německo velký úspěch a poté počasí a zvýšený odpor Rudé armády vedly k vítězství Sovětského svazu v bitvě o Moskvu. Německo obnovilo útoky v roce 1942 a utrpělo velkou porážku ve Stalingradu. Bitva u Kurska v roce 1943 ukončila útočné ambice Wehrmachtu. V letech 1943-1945 SSSR aktivně útočilo a ničilo německou armádu. Válka proměnila Wehrmacht a Rudou armádu v dokonalé bojové stroje a v té době ničila jak techniku, tak i živou sílu.

Statistika války ohromuje. Na sovětské straně zemřelo asi sedm milionů vojáků a v německých zajateckých táborech dalších 3,6 milionů lidí. Němci v bojích ztratili čtyř miliony lidí a 370 tisíc jich zemřelo v sovětských táborech. Také bylo zabito asi 600 tisíc vojáků z jiných států, hlavně ze zemí východní Evropy.

Jak poznamenává The National Interest, civilní obyvatelstvo válkou silně trpělo. Z části kvůli strašné okupační politice Německa a SSSR a také kvůli nedostatku potravin a nemožnosti uspokojení ostatních životních potřeb. Předpokládá se, že bylo zabito asi 15 milionů sovětských občanů. Také zemřely asi tři miliony etnických Poláků a také tři miliony polských Židů. V důsledku poválečného vyhnání Německo ztratilo od 500 tisíc až dva miliony civilistů.

Statistika války takového rozsahu bude nevyhnutelně nepřesná a vědci se nadále přou o ztrátách mezi vojáky a civilisty. Není však pochyb o tom, že „válka na východě" byla nejbrutálnějším konfliktem v dějinách lidstva. Není pochyb ani o tom, že Rudá armáda zasadila rozhodující útoky nacistickému Německu, píše americký list.

Válka po sobě zanechala jizvy. Státy, které Sovětský svaz na konci války okupoval se stále velmi podezřele chovají k ruským záměrům. Vzpomínky na válku nadále určují zahraniční politiku Ruska, podotýká The National Interest.