Teorií opotřebovávání se rozumí, že stárnutí může být výsledkem kompromisu mezi rozmnožováním a udržováním těla, což je spojené s tím, že organismus musí vynakládat energii na metabolické procesy. Čím více zdrojů se vynakládá na rozmnožování, tím méně energie zůstává na obnovu tkání a orgánů.

Pro výzkum vědci použili 80 samců krys ve věku dvou měsíců. Zvířata byla rozdělena na čtyři skupiny, ve kterých dožívala 3, 6, 12 a 24 měsíců, poté byla usmrcena. Každá skupina měla dvě podskupiny: v jedné skupině se samci pářili se samicemi, ve druhé vedli „staromládenecký" životní styl.

Orgány a tkáně zvířat byly po usmrcení analyzovány na počet antioxidantů a úroveň oxidačního stresu, který se projevoval v podobě koncentrace aktivních forem kyslíku a jimi způsobenými poškození DNA.

Nakonec bylo zjištěno, že u množících se krys je oxidační zatížení buněk vyšší než u zvířat, která se nepářila. Přičemž buňkám nejvíce škodila sexuální aktivita v mladém věku.