Florencie. Koncesovaný provozovatel taxislužby s licencí Magistrátu města Florencie měl za povinnost používat vozidlo libovolné značky, avšak bílé barvy. Zároveň musel za předním sklem vystavit kopii licence. Za to mohl využívat různých výhod. Byl-li však přistižen, byla mu licence s okamžitou platností odebrána.
Mnichov. Zdejší radnice šla se svými kroky vůči koncesovaným taxikářům ještě dále. Nestačil vůz jednotné barvy, musíte mít i vůz stejné značky a typu. A v případě, že jste odmítli odvézt klienta, a dotyčný se obrátil se stížností na radnici, hrozilo vám doživotní odebrání licence bez možnosti jejího opětného udělení.
A v matičce Praze se stále proháněly vozy různých značek se svítícím majákem Taxi. Radnice sice svými vyhláškami rozhodla o tak důležitých záležitostech, jako je maximální cena za 1 km. Zároveň se i dejme tomu zvýhodnily podmínky pro ty řidiče taxi, kteří byli ochotni v rámci těchto výhod, které nabízela koncesovaná společnost, používat vůz stejné barvy s jasným označením společnosti na boku vozidla. Nicméně, když pražská radnice rozhodla přidělit jeden z lukrativních štaflů u ruzyňského letiště společnosti, která neprovozovala taxislužbu, ale dopravu klientů z letiště do centra a zpět, bylo to neoficiální vyhlášení války „dročkařům“. Důkazem byly propíchnuté pneumatiky, rozbitá skla a jiná „označení pomsty“.
A dnes je tu hrozba stávky. Ať už je pražská primátorka paní Krnáčová jakákoliv, ať už je pozadí kauzy Uber jakkoliv mlhavé či mlžené, musí si taxikáři, hlavně ti v Praze, uvědomit jednu zásadní věc. Že jsou službou nám občanům a že nás v žádném případě nelze brát jako rukojmí.