S hlubokým znepokojením jsme měli možnost o víkendu sledovat demokratickou snahu Katalánska v rámci dlouhodobě plánovaného referenda o své nezávislosti na Španělsku.

Španělská policie již v sobotu 30. září uzavřela více než z 2135  katalánských škol, které měly sloužit jako volební místnosti v referendu o nezávislosti regionu. Dalších 163 škol, kde by se mělo konat do hlasování, obsadili příznivci referenda. Španělské ústřední orgány také zablokovaly systém elektronického počítání hlasů v Katalánsku. Obyvatelé Katalánska v neděli 1. října brzy ráno začali vytvářet fronty u míst, která měla sloužit jako volební místnosti při referendu o nezávislosti regionu na Španělsku.

Španělská centrální vláda referendum označila za ilegální a snažila se mu zabránit. Referendum se však zvrhlo v násilí a policie nasadila na obranu volebních místností proti svým občanům gumové projektily. Důsledkem jsou stovky zraněných a pouze shodou náhod nedošlo k žádnému úmrtí. S nadějí doufám, že současné dění se nestane počátkem občanské války, která ve třicátých letech byla počátkem nástupu Frankova režimu. Příčiny a počátky tehdejšího konfliktu byly v dlouhodobé společenské a ekonomické krizi, která postihla Španělsko po první světové válce a vedla k takové radikalizaci společnosti, že ta své problémy již nebyla schopna řešit jinak než občanskou válkou.

Výsledky referenda mohou být spouštěcím mechanizmem vyhlášení nezávislosti na španělském státu do 48 hodin s možností vyhlásit samostatnou republiku. Osobně plně podporuji snahu Katalánska na sebeurčení formou přímé demokracie – referenda a zároveň odsuzuji kroky španělské vlády a policie ve snaze zabránit plebiscitu 7,5 milionů Katalánců, při kterém byly použity nejen donucovací obranné prostředky ale i gumové projektily. Výsledek – na osm set zraněných a krev. Vláda poslala policii proti vlastnímu lidu jakoby měl rabovat sklady se zbraněmi a nikoliv pouze vhodit obálku do hlasovací urny. Zvláštní je i vyjádření EU, které se rozhodlo tuto situaci nekomentovat. Podobně i naši vládnoucí politici.

Pokud porovnáme způsob odtržení Kosova od Srbska, odtržení Krymu od Ukrajiny anebo tento pokus o odtržení Katalánska od Španělska. Jak jsou rozdílné reakce špiček EU. Obraz bídy demokracie v západním světě. Mocensko-politické zájmy a dvojí metr v plné nahotě.

Definitivní rozpad EU je na obzoru. Státy se mají tendenci drolit a národnostní menšiny se osamostatňovat. Sever Itálie, Katalánsko, Bavorsko. Ale nejen státy EU. Kurdistán, kde 30 milionů obyvatel 50 let krvavě válčí o uznání vlastního státu. Pokud politické hranice nerespektují národní nebo kmenové hranice je zaděláno na dominový efekt zejména v oblasti Středního východu, tedy Sýrie, Íránu, Iráku a Turecka ale i Evropy a tím pádem i EU. Na to ale EU recept nemá. Prvku přímé demokracie – tedy referenda se evropští elitáři prostě bojí. A nejen evropští.