Bez ohledu na to, co bylo původním cílem USA v Sýrii, jejich plány skončily neúspěchem. Objevily se dva vyšetřovací dokumenty, že Spojené státy dodávají zbraně a munici zakoupené od několika východoevropských zemí teroristickým skupinám v Sýrii pod záminkou boje proti Islámskému státu. Zbraně zahrnovaly pušky AK-47, protitankové granátomety RPG, minomety a další zbraně a střelivo zakoupené v České republice, Gruzii, Srbsku, Rumunsku a na Ukrajině. Ani tyto dodávky zbraní nevedly k vítězství.

Prezident Trump dal americkým polním velitelům v Sýrii pravomoc zahájit údery, nájezdy a kampaně, jako v aktivní válečné zóně, zmírňujíc ochrany civilistů. Toto opatření nepomohlo drasticky změnit situaci ve prospěch USA. Pentagon inicioval nešťastný program „vyzbrojit a trénovat“, aby měl na zemi proamerické síly. Tento program selhal a byl zrušen. Amerikou podporovaní rebelové se pokoušeli zahájit útoky podél jordánské hranice, ale bez úspěchu.

Spojené státy se musely stáhnout z města al-Tanf, jednoho ze tří oficiálních hraničních přechodů mezi Sýrii a Irákem a přenechali pohraniční oblast syrským vládním silám. Koalice pod vedením USA se rozhodla, že nepůjde do východního města Deir ez Zor, kde syrské síly nedávno ukončili obléhání islámským státem, které trvalo tři roky. Nic zde nezískaly. Nic nefungovalo. Celkově veškeré tvrdé úsilí skončilo neúspěšně. Americký vliv na události v Sýrii je omezen.

Kurdy ovládané Syrské demokratické síly (SDF), vedené Spojenými státy, uvízly ve městě Rakká. Kurdové nemají velkou touhu bojovat proti někomu mimo území, které kontrolují. Spoléhání se na SDF dále značně zhoršilo vztahy Spojených států s Tureckem, a to je velký problém, který nemá žádné řešení.

Zbývá jen trochu naděje, že se „zelení“ nebo „umírnění“ povstalci sjednotí a něco s tím udělají. Podle nedávných zpráv se přeskupují, aby se o to ještě pokusili. Desítky syrských povstaleckých frakcí, včetně proslulé islámské skupiny Ahrar al-Sham, podpořily navrhovaný plán sjednotit roztříštěné opoziční hnutí a vytvořit jednotnou „Sjednocenou národní armádu“ (UNA). Formování armády bylo pověřeno syrskou prozatímní vládou (SIG) se sídlem v Turecku a má být vedena předsedou vlády SIG Jawadem Abu Hatabem. Tato myšlenka byla předložena v srpnu prozatímní opoziční vládou v exilu a Syrskou islámskou radou (SIC). Mnoho skupin nyní spojených pod vlajkou národní armády utrpělo porážku skupinou Hayat Tahrir al-Sham, bývalou pobočkou al-Kájdy, která v srpnu získala kontrolu nad provincií Idlib. Jelikož nebyli dostatečně silní, any odolávali džihádistické skupině, stěží si je dokážete představit, že by vyhráli proti ostříleným syrským provládním silám podporovaným ruským letectvem.

Formace UNA je předurčena k tomu, aby světu ukázala, že existují alternativy k Asadem vedené syrské vládě a skupině Islámský stát. Syrští opoziční delegáti byli ve městě Dohá 7. září, aby se setkali s ministrem zahraničí Kataru po vytvoření armády. Návštěva byla součástí diplomatické ofenzívy s nakloněnými národy před nadcházejícím zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku, které začalo 12. září. Očekává se, že opozice bude tvořit jednu delegaci, která se může setkat tváří v tvář s damašskou vládou v dalším kole jednání, které se má konat příští měsíc v Ženevě.

Dochází ke snahám, jako jsou dodávky pomoci, peněz a zbraní pro syrskou „umírněnou“ opozici spolu s mezinárodní podporou. Koncem srpna jordánská vláda vyjádřila naději na opětovné otevření hraničního přechodu se Sýrií, neboť, jak tvrdí, vztahy s Damaškem jdou „správným směrem“. Jordánsko sdílí se Sýrií více než 370 kilometrů. Saúdská Arábie řekla v srpnu syrské opozici, že se vyrovná s tím, že Asad zůstává u moci.

Zdá se, že Západ konečně upustil od požadavku svrhnout prezidenta Asada. USA již nepožadují odchod Asada za předpoklad pro mírové urovnání v Sýrii. Prezident Trump v červenci nařídil CIA, aby přestala pomáhat rebelům v Sýrii proti Asadovi. Podle deníku Washington Post „toto rozhodnutí poskytlo Rusku konečné potvrzení, že se v Sýrii prosadilo.“

Britský ministr zahraničí Boris Johnson se domnívá, že odchod Asada „není nezbytný“. Johnson dokonce věří, že by mohl kandidovat do voleb. Francouzský prezident Emmanuel Macron v červnu prohlásil, že Paříž už nevidí svržení Asada jako prioritu v syrském konfliktu.

Je zřejmé, že podpora milice proti Asadovi nedosáhla významných výsledků. V důsledku toho, neexistuje žádná velká moc, která by stále podpořila požadavek syrské opozice, aby Asadovo svržení předcházelo jakémukoli diplomatickému procesu.

Hayat Tahrir al-Šam je jediný velký hráč, který otevřeně odmítá iniciativu založit deeskalační zóny – proces zahájený Ruskem, Tureckem a Íránem. Tato skupina je však omezena na provincii Idlib a její vliv mimo tuto provincii je nevýznamný. Ruskem iniciovaný mírový proces v Astaně získal celosvětové uznání. A funguje to. Ruská vojenská policie bude zodpovědná za čtvrtou deeskalační zónu v Idlibu. Hlavní oblast pod kontrolou rebelů bude „zmražená“. Tento krok zabrání tomu, aby „Sjednocená národní armáda“, nebo někdo jiný rozdělil Sýrii.

Prezident Asad řídí většinu obyvatelstva a většinu důležitého území. Syrská vláda porazila ty, kteří ji chtěli odstranit. Ovládá hlavní města a má značnou výhodu, pokud jde o palebnou sílu. Minulý měsíc byl Damaškem zorganizován mezinárodní veletrh, který symbolizoval návrat k normálu.

„Vláda Bašára Asada vojensky vyhrála válku,“ uvedl Robert Ford, bývalý americký velvyslanec v Damašku, který byl svědkem povstání v dřívějších dnech. „A nevidím žádné vyhlídky pro syrskou opozici, aby byla schopna jej donutit učinit a rámci mírových jednání nějaké dramatické ústupky.“

„Bude opozice schopna být dostatečně sjednocená a realistická, aby si uvědomila, že válku prohrála?“ Zeptal se 6. září zprostředkovatel OSN pro mírové rozhovory Steffan de Mistura. Ten také naznačil, že válka už téměř skončila a že by mělo brzy následovat národní příměří.

Nové kolo dohodnutých jednání OSN o Sýrii bude zahájeno v říjnu. Účastníci budou muset žít s novou realitou – Západ v Sýrii prohrál, Rusko a jeho spojenci vyhráli. Válka už skončila, nadešel čas na rekonstrukci a národní budování.

(Strategic-culture/ svobodnenoviny.eu)