Památku osvoboditelů opět zkrášlily karafiáty. Na teplickém židovském hřbitově se za přítomnosti Generálního konzula Ruské federace v Karlových Varech Michaela Ledonova uskutečnil pietní akt věnovaný 75. výročí smrti 21 sovětských vojáků, kteří v zajetí zahynuli v roce 1942.

O jejich místě posledního odpočinku se dlouho nevědělo. Letos v březnu jej nalezla Židovská obec města Teplice, která informace předala místnímu občanskému sdružení Kovčeg-Archa. Organizace vedená Anatolijem Orlovem se stará o památku sovětských vojáků, kteří položili život za svobodu Československa.

Česká republika je v tomto jiná. Není jako Polsko. Na hrdiny, kteří prolili krev v boji s fašismem, nezapomíná. Pomníky a hroby české úřady neničí. Zato u polských sousedů vydaly speciální zákon posvěcující demontáž dnes politicky nevhodných monumentů slávy a pokory.

Sputnik hovořil s panem Orlovem o práci jeho občanského sdružení, ale také o tom, jaký je vztah Čechů k sovětským osvoboditelům.

Na židovském hřbitově v severočeských Teplicích se uskutečnila slavnostní vzpomínková akce na počest 21 vojáků Rudé armády, kteří zemřeli v německém zajetí. Organizace Kovček Archa se aktivně zabývá restaurací pomníků sovětských vojáků. Povězte nám, jak probíhaly práce na teplickém hřbitově?

Orlov: Bylo to pro nás velké překvapení, že na starém židovském hřbitově v Teplicích, které bylo založeno v roce 1862, jsou hroby sovětských válečných zajatců pohřbených v roce 1942. Je jich tam 21. Není to ale hromadný hrob, každý voják leží ve svém hrobu.

Za severní stěnou židovského hřbitova leží teplický městský hřbitov, na němž se nachází památník a hroby 146 sovětských vojáků a důstojníků, kteří zemřeli na jaře 1945 na české půdě. Každoročně devátého května k nim přichází Rusové. Ale my bychom se nikdy nedozvěděli, že hned nedaleko, doslova sto metrů od památníku, jsou také pochováni sovětští vojáci. Letos v březnu nás o tom informoval předseda Židovské obce Teplice Oldřich Látal a předal nám seznam mrtvých vojáků.

Je to neuvěřitelné, ale v židovských archivech byly uchovány některé údaje o pochovaných vojácích. Když odpadly všechny pochybnosti o pravosti dokumentů, občanské sdružení Kovčeg-Archa požádalo o pomoc ruské velvyslanectví v České republice a generální konzulát Ruské federace v Karlových Varech.

Ruští diplomaté velmi rychle přijali rozhodnutí o tom, že hroby ruských vojáků na židovském hřbitově je nutné restaurovat do roku 2018. Předběžný souhlas Židovské obce jsme obdrželi.

Členové sdružení nemohli však čekat do roku 2018 a vlastními silami očistili náhrobky od trávy, keřů a kamení. Kromě toho, sdružení Kovčeg-Archa odeslalo do Petrohradu seznam vojáků s žádosti o upřesnění jejich životopisu. Naštěstí v Petrohradu se uchovaly nacistické archivy, v nichž se nachází informace skoro o všech sovětských zajatcích pochovaných v Teplicích.

Informace o vojácích jsme obdrželi a zveřejnili na různých internetových stránkách. Velmi, velmi doufáme, že příbuzní budou reagovat.

Jak vnímáte rozhodnutí polské vlády demontovat pomníky Rudé armádě?

Každý národ má svou zvláštní historii. Ta může být různá, v určitém období pozitivní, v jiném negativní. Avšak, je to historie země. Tyto události, které se odehrály, možná, v různé době, ale nehledě na to, mají vliv i na současnost.

Lze přepsat učebnice dějepisu, k čemuž často dochází pod tlakem politických situací, ale to nezmění minulost, nemůže to změnit ani symboly minulosti. Nejpříznačnější symboly dějin jakéhokoli národu jsou knihy a pomníky. Knihy lze spálit, jak to dělalo nacistické Německo. Pomníky lze zdemolovat, jak to dělali bolševici.

Bohudík, v Rusku a Německu je tato pošetilost minulostí. Ale v některých zemí, naopak, sílí. Jak to můžeme vidět například v Polsku.

Dnes se v Polsku objevuje stále více verzí o roli Rudé armády během druhé světové války. Ale fakta jsou jasná. Za osvobození Polska padlo 600 tisíc sovětských vojáků. To znamená, že každý kilometr čtverečný polského území je skropen krví stovek sovětských vojáků. Sedmdesát let od smrti tisíce lidí se jmény Ivan, Nikolaj, Alexej, Fjodor a dalších, současní polští politici, kteří o válce slyšeli pouze z televizoru, se snaží vymazat z paměti, zničit jejich pomníky postavené Poláky, kteří přežili válku.

Komu z potomků sovětských vojáků se to může líbit? Nikomu! Mně se to také nelíbí, protože mezi vojenskými vyznamenáními, které obdržel můj otec, je medaile Za osvobození Varšavy.

Copak to je důstojné mstít se mrtvým, kteří nemohou odpovědět? Co to je za hrdinství?

Je situace v Česku jiná? Pomáhají české úřady s opravami pomníků nebo jim brání?

Ano, situace v Česku je absolutně jiná. Smekám před českými obyvateli a úřady. Paměť o hrdinství sovětských vojáků, kteří osvobodili Československo, žije ve všech regionech této nádherné země.

Už mnoho let občanské sdružení Kovčeg-Archa provádí dohled nad hroby, pomníky a památníky, a vždy vidíme skutečnou podporu úřadů všech úrovní k jejich zachování. Přičemž se nejedná pouze o památku padlých během druhé světové války, ale také obětí napoleonských válek a mrtvých v roce 1991.

Pociťujete, že by Češi nenáviděli sovětské vojáky, kteří osvobodili Česko od fašismu?

Dávno žiji v České republice a mám hodně přátel mezi politiky, podnikateli, novináři a učiteli, ale ještě více mezi prostými lidmi. Nikdy a od nikoho jsem neslyšel něco špatného o sovětských osvoboditelích, přičemž v Rudé armádě bojovali lidé různých národností.

Pro Rusy je obzvlášť cenné, že na rozdíl od řady evropských států, Češi nikdy nebojovali na straně Wehrmachtu proti Sovětskému svazu. Naopak, dvě české armády osvobozovaly Evropu společně se sovětskými armádami.

Češi, děkuji.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce