Mezi aktivy Iráckého Kurdistánu je k dnešnímu dni — zkušená bojeschopná armáda, ropná naleziště a status nejklidnějšího a nejbezpečnějšího místa na Blízkém východě.

Mají právo

Kurdové — starý 40milionový národ, který žije na území Turecka, Iráku, Sýrie a Íránu — nemají vlastní stát. Nejdále od státnosti jsou zatím íránští Kurdové — Teherán je drží pod silnou kontrolou a zastavuje jakékoli pokusy o odpor. Turečtí Kurdové vedou válku o nezávislost, zatím ji ale prohrávají (v krajním případě ji nevyhrávají). Syrští Kurdové krytí občanskou válkou v Sýrii obsadili značná území, experti jsou ale velmi skeptičtí, že se toto území podaří Kurdům udržet.

Nejblíže ze všech mají k nezávislosti iráčtí Kurdové. Ti nejen že kontrolují území, ale i ho řídí. Nejedná se o první referendum o nezávislosti — již v roce 2005 jedno proběhlo. Přestože ho před 12 lety organizovali veřejné organizace, nyní za ním stojí vláda a politické síly, a také pešmergové — kurdská armáda, která na pozadí boje s IS se změnila v jednu z nejvíce bojeschopných organizací v regionu. Expert pro východ Semjon Bagdasarov říká, že jednotky pešmergů „se vyznamenaly vysokou bojeschopností a kvalifikací".

Početnost kurdské armády Iráku experti hodnotí na 180-200 tisíc připravených lidí. Kurdové využívají z velké části staré druhy zbraní, které získali ještě od SSSR. Pešmergové ale v poslední době získávají i nové zbraně ruské, americké a německé výrobky. Například v Německu získali několik tisíc kusů útočných pušek G36 společnosti Heckler Koch.

Ekonomicky jsou Kurdové zcela nezávislí — díky ropě. K dnešnímu dni se na jejich územích těží okolo 650 tisíc barelů černého zlata denně. Perspektivně se Kurdové chystají těžit milion barelů denně. Na území Iráckého Kurdistánu se může nacházet více než pět a půl trilionu kubických metrů plynu.

Zájem o kurdská naleziště má Moskva. V červnu tohoto roku Rosněfť a vláda Iráckého Kurdistánu podepsaly dohodu o spolupráci ve sféře průzkumu a těžby uhlovodíků.

„Irácký Kurdistán je pevnost, svého druhu ostrov bezpečnosti na celém Blízkém východě. Velké množství Arabů sem přijíždí prostě na dovolenou, jim staví campingy," řekl pro RIA Novosti ruský politolog Karine Gevorgjan, která byla v Iráckém Kurdistánu opakovaně.

Sousedi jsou proti

Problém je v tom, že proti nezávislosti vystupují všichni sousedé Kurdistánu. Oficiální Bagdád provedení referenda nepovoluje a považuje ho za nezákonné, Íránci se ho nechystají přiznat, a Turci (kteří ještě nedávno podporovali vládu Iráckého Kurdistánu) nejsou prostě jen znepokojeni, ale dokonce i vyhrožují. Konkrétně hrozí zastavením transportu kurdské ropy přes své území (díky tomu by Kurdové přišli o kanál prodeje ropy, což znamená ztrátu klíčového zdroje financování).

„Ignorování pozice Turecka povede k tomu, že regionální kurdské vláda přijde dokonce i o ty možnosti, které nyní má," říká Recep Tayyip Erdogan. Nyní vyloučeno, že přijde i o kompetence, jenž nyní má — turecký parlament ještě o rok prodloužil pravomoc armády vtrhávat do Sýrie a Iráku „pokud to budou vyžadovat otázky národní bezpečnosti".

Dokonce i Američané — spojenci Kurdů — je vyzývají své jednání dobře zvážit. USA mohou souhlasit s nezávislostí Kurdistánu, ovšem jen v tom případě, pokud si budou jisti v tom, že toto území budou moci používat pro boj proti Íránu. A to neodpovídá zájmům samých Kurdů, jelikož celý segment kurdských klanů udržuje s Íránem těsné vztahy a nespěchají s tím je trhat.

Není potřeba pospíchat

V této situaci se od lídra Iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního požaduje maximální soustředění a pozornost. A podle všeho to zatím dělá. Konkrétně se nechystá hned po provedení referenda s kladným výsledkem vyhlašovat deklaraci o nezávislosti.

Cílem tohoto referenda není deklarace. Zaprvé Barzání realizoval své nejlepší zájmy. „Referendum je důležitá událost, díky kterému Masúd Barzání dostane své místo v historii," vysvětluje poradce ředitele Ruského institutu strategických výzkumů Jelena Suponina. Autorita Barzáního po provedení tohoto referenda vystřelí do nebes a pomůže mu neskutálet se z politického Olympu. „Všechny zákonné termíny jeho pobývání na postu hlavy Iráckého Kurdistánu končí, a důvod pro jejich opakované prodloužení kvůli nutnosti udržení stability na pozadí boje s IS je nyní zahlazen," stojí ve zprávě ruského Institutu Blízkého východu.

Zadruhé, referendum umožní Kurdům zajistit si to, čeho dosáhli nezákonně. „Referendum má zafixovat ty uzemní zisky, které Irácký Kurdistán získal od roku 2003, ale hlavně od doby boje s IS — Kurdové zvětšili své území o téměř 40 %," říká arabista Anton Mardasov. Mezi nové zisky patří například Kirkúk, na jehož území se těží 150 tisíc barelů ropy denně.

Co se týče nezávislosti, tak experti přiznávají, že kladný výsledek referenda Barzání potřebuje ne pro vyhlášení východu ze soustavy Iráku, ale kvůli obchodu s Bagdádem. Arbíl skutečně směřuje k dialogu s iráckou vládou. Podle slov Masuda Barzáního, referendum je jen první krok na cestě k nezávislosti.

„Po 25. září budeme připraveni projednat s Bagdádem hranice, ropu, a cokoli jiného," řekl. Přirozeně ze zcela jiných, silnějších, pozic. A je možné, že na základě výsledků těchto jednání dostane de-facto nezávislost v rámci hranic Iráku.

Pokud se Barzání bude držet této linie, tak je pravděpodobnost konfliktu s Turky a Iráčany veliká. Nyní všichni projevují vroucnost, není možné vyloučit riskantní řešení. Pokud ovšem strany budou demonstrovat dobrý úmysl, tak ještě není pozdě k tomu pokračovat hovořit o budoucnosti v koexistenci. Hlavní je, aby se iráčtí Kurdové po referendu nesnažili rychle vyhlásit reálnou nezávislost," vysvětluje Jelena Suponina.