V listopadu 2013 byla Vikramaditya předána Indii a již 8. ledna 2014 loď dorazila na námořní základnu Karwar. Dnes má tu čest, být vlajkovou lodí indického námořnictva.

V médiích se pravidelně objevují snad jenom americké letadlové lodě spolu s „příbuzným" Vikramadityy ruským Admirálem Kuzněcovem. Podobné drahé „hračky" však mají i další země.

Chakri Naruebet (Thajsko)

Thajská letadlová loď je nejmenší lodí svého druhu na světě. Její výtlak činí pouze 11,5 tisíc tun, zatímco délka 182 metrů odpovídá spíše křižníku. Loď byla spuštěna na vodu v roce 1996 a po dobu deseti let měla za úkol střežit exkluzivní ekonomickou zónu svého státu a rovněž se využívala při záchranných operacích. Od roku 2009 prakticky neopouští místo svého kotviště v hlubokomořském přístavu Juksamet a slouží jako základna pro vrtulníky CH-60 Sea Hawk.

Hlavní letecký park lodi Chakri Naruebet do začátku nového milénia tvořily první modifikace britských bombardérů AV-8A. Nicméně k té době jejich životnost již uplynula. Thajská letadlová loď je dnes fakticky vrtulníkovou lodí a rovněž největší královskou jachtou na světě — loď je vybavena rozsáhlými pokoji pro královskou rodinu, jejíž členové jsou zpravidla přítomni během ojedinělých plaveb.

São Paulo (Brazílie)

Jediná letadlová loď brazilského námořnictva, která byla původně součástí námořnictva Francie a nesla jméno Foch, byla spuštěna na vodu ještě v roce 1960. Loď tak stihla odsloužit 40 let, než si ji v roce 2000 koupila Brazílie za 30 milionů dolarů — téměř „za babku". Přestože letadlová loď prošla ve Francii rozsáhlými opravami a modernizací, pro nové tisíciletí je již beznadějně zastaralá. Proto její koupi mnozí vojenští analytikové vysvětlují spíše uspokojením brazilského ega než skutečnou vojenskou nezbytností.

Hlavní údernou sílu São Paula tvoří 14 útočných letounů A-4 Skyhawk spolu s protiponorkovými a transportními vrtulníky. Nicméně Brazílie je nedokázala využít ani pro demonstraci vlajky ve světovém oceánu. Od té doby, co byla loď uvedena do služby, se neustále modernizovala. V roce 2013 měla být zařazena do služby po opravě opětovné závady. Nicméně několik měsíců před plánovaným datem na lodi vypukl rozsáhlý požár. Nakonec 14. února 2017 bylo oznámeno, že loď půjde brzy „do důchodu", neboť její opravy byly shledány za finančně nevýhodné.

Charles de Gaulle (Francie)

Letadlová loď Charles de Gaulle je vlajkovou lodí francouzského námořnictva a první hladinovým plavidlem páté republiky s jaderným pohonem. Se svým výtlakem 42 tisíc tun ustupuje pouze Admirálu Kuzněcovovi a americkým gigantům. Loď byla uvedena do služby v roce 2001. První rozsáhlou operací, jíž se zúčastnila, byly letecké údery proti pozicím teroristů IS v Sýrii na konci 2015 v reakci na teroristické útoky v Paříži z 13. listopadu.

Údernou skupinu Charlese de Gaulla tvoří hlavně útočné letouny: 36 stíhacích bombardérů Super Étendard a Rafale. Kromě nich jsou na palubě umístěny dvě letadla včasné výstrahy E-2 Hawkeye a dva pátrací a záchranné vrtulníky AS565 Panther. Letadlová loď je poměrně dobře chráněná i před útokem ze vzduchu: o vzdušnou obranu se starají systémy protiletadlových řízených střel Aster 15, Sadral a 20mm kanón Giat 20F2. Celkově se tato loď považuje za nejbojeschopnější ve své třídě.

Cavour (Itálie)

Letadlová loď Cavour s výtlakem 28 tisíc tun byla uvedena do služby italského námořnictva v roce 2009 a považuje se za „mladou" loď. Úzce specializovaným plovoucím letištěm ho nazvat asi nelze, neboť na své palubě dokáže rozmístit pouze osm letounů AV-8B Harrier II, jež v budoucnu budou nahrazeny americkými F-35B. Nicméně Cavour může nést i 12 vrtulníku různého účelu a výsadkáře: 415 mariňáků, 100 kusů lehkých vozidel či 24 tanků nebo 50 těžkých obrněných vozidel. Na lodi lze rozmístit štáb o počtu 145 lidí. Cavour je univerzální vojenskou jednotkou, která nejlépe odpovídá potřebám expedičních operací: dokáže dopravit vojenské jednotky na bojiště, zajistit jejich vylodění a poskytnout leteckou podporu.

Kromě toho loď je vyzbrojena dvěma 76,2mm automatickými kanóny, jež jsou schopny útočit ve vzdálenosti 8-20 km s kadencí 80 ran za minutu.

Juan Carlos I (Španělsko)

Jedno z nejvýkonnějších plavidel španělského námořnictva lze rovněž stěží označit za letadlovou loď. Ve Španělsku je označena jako loď pro strategickou projekci síly a je schopna provádět široké spektrum úkolů. Svou koncepcí se přibližuje americkým lodím Wasp, ale má rampu pro start letadel. Hlavní výzbroj Juana Carlose I představují 25 stíhacích bombardérů AV-8 Harrier II. Kromě toho je loď vybavena čtyřmi přistávacími plošinami pro těžké vrtulníky CH-47 Chinook a jednou plošinou pro konvertován V-22 Osprey.

Loď s výtlakem 27 tisíc tun může přepravovat až 1200 mariňáků. Dvoupatrový hangár může pojmout 46 tanků Leopard 2E, čtyři výsadkové čluny a čtyři lehké výsadkové motorové čluny. Palubní výzbroj tvoří 20mm automatické kanóny a protiletadlové raketové systémy krátkého dostřelu. Bojové zkušenosti loď prozatím nemá a účastnila se pouze námořních cvičení NATO.