Rothman si myslí, že další masové vymírání zvířat stejné jako pět předchozích může začít už velmi brzy, na začátku příštího století. K podobnému závěru došel po analýze toho, jak se měnily podmínky na Zemi nedlouho před Permským vymíráním a jeho čtyřmi „mladšími bratry".

Jak poznamenal geofyzik, hlavním společným rysem všech těchto událostí bylo to, že začátek každého masového vymírání byl doprovázen prudkými změnami v koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře a tím, jak probíhala výměna uhlíku mezi biosférou a neživou přírodou. Vědec poznamenává, že stopy těchto změn je možné lehce zpozorovat v tom, jak se měnil vztah izotopů uhlíku v horninách té doby.

Tato úvaha donutila Rothmana zanalyzovat ostatních 30 případů změn v podílech izotopů uhlíku, které dobře znají všichni geologové, a porovnat to s tím, jak se měnil charakter flory a fauny Země v těchto epizodách.

Ukázalo se, že všechny podobné fluktuace v podílu uhlíku 12 a uhlíku 13 byly doprovázené vymíráním a ostrými změnami v ekosystémech v těch případech, kdy tyto fluktuace byly v koncentraci izotopů uhlíku dostatečně velké a následovaly jednoduchý matematických vzorec, který přinesl Rothman při analýze shromážděných dat.

Použitím tohoto vzorce vědec prověřil, hrozí-li masové vymírání Zemi i dnes. Ukázalo se, že podobná krize může začít už velmi brzy, už v roce 2100 koncentrace oxidu uhličitého v oceánu dosáhne kritické hodnoty, přičemž k tomu dojde i při dodržování Pařížského a Kjótského protokolu o klimatických změnách.