Nedávno jsem četl na blogu exministryně školství Kateřiny Valachové, že žádnou multikulti výchovu nezavádí a že nechce politizovat školství.

Ovšem… fakta říkají trochu něco jiného. Už nejde jen o přednášky neziskovek, ale vymývání mozků se dostalo i do učebnice pro čtvrťáky. Dostal se tam výňatek z knihy Maročana Tahara Ben Jellouna – Tati, co je rasizmus.

Cituji:

Úryvek se v učebnici objevil s titulkem „Co je rasismus“, jenže s nějakým popisem a vysvětlováním terminologie se text nezdržuje. Hned v první větě jsou děti uvedeny do problematiky slovy: „Jestliže necháme rasisty, aby si dělali a říkali, co chtějí, umožníme rasismu, aby vzkvétal a vyvíjel se i u lidí, kteří by se jinak mohli této katastrofě vyhnout.“

…

Když je dětem vysvětleno, že základem boje za lepší svět jsou neziskové organizace, přejde se k tomu, co mají proti rasismu dělat ony samy.

…

„Míšení je vzájemné obohacování,“ je následně vštěpováno dětem.

FOTO Rasisty trestat, nesmějí si říkat, co chtějí! Míšení je obohacení. Našli jsme stránku z učebnice pro vaše děti

A teď k jádru věci: nejhorší na celé věci je nepřítomnost důkladného vysvětlení pojmu „rasizmus“ či „rasová nenávist“. A když si to dáme dohromady s chválou antirasistických neziskovek, jež si tak rády pojem „rasizmus“ vykládají velmi široce a účelově, problém je na světě. Je v pořádku říct dětem, že rasizmus je špatný, ale dát jim jasný příklad – za mého dětství to byl nacizmus se svými koncentráky a plynovými komorami.

Jenže daný úryvek v podstatě navozuje v dětech asociaci – rasizmus je zlo, musíte proti němu bojovat, ale co to ten rasizmus vlastně je, to nejlépe víme my, angažovaní bojovníci z neziskovek, multikulturní intelektuálové, aktivisté z Antify a spol…, takže když někoho „antirasistická fronta“ ocejchuje jako „rasistu“, tak „Do boje, pionýři!“.

Žádná diskuze, co rasizmus je, a co ještě ne…, jestli vtip o romech vyřčený o přestávce bílým spolužákem je „rasizmus“, i když jinak třeba s romskými dětmi vychází dobře…, nebo naopak vtip o gádžích (neromech) vyřčený romským spolužákem je „rasizmus“, nebo zda je „rasizmus“ i láska k vlastnímu národu, kultuře a tradicím či silná křesťanská zbožnost…, zkrátka monopol na výklad pojmu „rasizmus“ máme „my – předvoj multikulturních zítřků…“, stejně jako měla sovětská vrchnost kdysi monopol na výklady pojmů jako „kontrarevolucionář“, „agent CIA“ nebo „antisocialistický živel“.

A proti takovéhle manipulaci se velmi těžko brání, při jakémkoli náznaku kritického myšlení stačí školáčka umlčet otázkou: „A nejseš ty náhodou rasista? A co tví rodiče? Co si myslí o menšinách, uprchlících, islámu…, budeme si s nima muset promluvit!“

A jsme znova v 50tých letech.