Včera dopoledne jsem poslouchal část projevu Trumpa v OSN, který mě uvedl do takových rozpaků nad ním i nad naší zemí, že jsem nemohl jinak a přístroj jsem vypnul. Moc by mě zajímalo, zda záměrem toho, kdo tuto hanebnou řeč sepsal, bylo zostudit Trumpa a tím též Ameriku, anebo je její autor skutečně tak přeplněn neokonzervativní pýchou a arogancí, že už naprosto oslepl i ohluchl k rozporům, vyčuhujícím mu z textu projevu jak bolavé palce.

Jen pár příkladů:

Trump zeširoka líčil, jak moc Amerika respektuje suverenitu všech zemí i suverénní vůli jejich lidu, a jak se USA, bez ohledu na svou vojenskou sílu, nikdy nepokoušejí prosazovat proti jakékoli z těchto zemí vůli svoji. Co si to ta naše administrativa myslí – nebo co si to může myslet? Co Jugoslávie a Srbsko, co Afghánistán, Irák, Libye, Somálsko, Egypt, Sýrie, Jemen, Pakistán, Krym, Ukrajina, Venezuela, Honduras, Ekvádor, Bolivie, Brazilie, Argentina – a to zmiňuji pouze země, které se jen v tomto probíhajícím století staly cílem vojenských útoků, svržení vlád a odstranění těch politických vůdců, kteří se zájmům USA dostatečně nepřizpůsobili?

Arogance toho projevu byla skutečně bezprecedentní.

Po ujištění, že Amerika tedy respektuje každého, vytasil však Trump jeden požadavek za druhým i jednu hrozbu za druhou proti suverenitě Iránu a Severní Koreje, a požádal zbytek světa, aby jej v tomto útoku podporoval.

Přitom žádná z těch dvou zemí není pro USA hrozbou. Na rozdíl od USA a Izraele nevedla Severní Korea od roku 1953 válku s nikým a Irán válčil jen v osmdesátých letech minulého století, když jej napadl Irák. Nicméně jsou obě tyto země ze strany USA vystaveny neustávajícím útokům a přímo na půdě OSN jim Trump pohrozil totálním zničením.

Zde je pár vět někdejšího amerického ministra zahraničí Colina Powella k tomu, jak Washington vnímá jiné národy:

„Mysleli jsme si, že víme, co se bude dít v Libyi. Mysleli jsme si, že víme, co se bude dít v Egyptě. Mysleli jsme si, že víme, co se bude dít v Iráku – a v každé té zemi jsme se svým odhadem budoucího dění naprosto propadli. Věcí, kterou totiž musíme brát v úvahu je ta, že všude existuje nějaká struktura, která tu společnost drží pohromadě. A jak jsme se dověděli zvláště z Libye, když odstraníte vršek čili vedení, celá ta věc se rozpadne…. a dostanete chaos.“

A chaos je právě to, co Washington ve světě rozsévá. Přináší chaos desítkám milionů lidí, ničí jejich životy i budoucnost jejich zemí. To je tedy to, co Trump nazývá respektem k druhým i k suverenitě jejich zemí. Pod pláštíkem „války proti teroru“ zakrývá Washington své zločiny, a desítky milionů zabitých, zmrzačených a vyhnaných ze svých domovů označuje za pouhé „kolaterální (okrajové) škody“.

Mezinárodní ankety dokazují, že svět považuje USA za mnohem větší nebezpečí pro zachování míru než Severní Koreu či Irán. Avšak Trump označil USA za největšího světového ochránce míru

A přitom existoval kdy, či existuje dnes ve světě, jeho větší narušitel?

Člověk by se rád dověděl, zda zbytek světa, konkrétně pak Rusko a Čína, už z Washingtonu tu zprávu dostaly. Jde o washingtonský plán na „reformu“ OSN. Je to plán na přeměnu této organizace v další instrument americké zahraniční politiky, jakými už dnes jsou NATO a EU. Ta zpráva, se kterou Trumpa do OSN vyslali, aby ji zde přednesl, obsahuje očekávání Washingtonu, že OSN bude vždy stát za válečnou zahraniční politikou USA a všichni její oponenti budou izolování a poté i přiřazeni k tzv. „špatným zemím“ jak je Washington definuje.

Vyjádřeno jinak: Washington nepřijímá žádná omezení svého unilateralizmu (jednostranné vlády). Což znamená válku s tou zemí, která ji nepřijme.

Zdroj: http://www.paulcraigroberts.org/2017/09/19/54625/