Před šesti lety Dayu Lin a její kolegové z univerzity New Yorku během experimentů na myších odhalili, že všechny formy agresivity chování a tíha k páření jsou kontrolovány stejnými neurony v hypothalamu — hlubinné části mozku, která je odpovědná za vytváření hormonů, stravování a základní instinkty.

Po jeho „vypnutí" samci ztráceli zájem nejen po vtrhnutí konkurentů na jejich území, připravovalo je to i o přání pářit se, přičemž vynucené „zapnutí" je naopak nutilo útočit na všechny okolo, včetně samiček.

Při provádění těchto experimentů se vědci zamýšleli, zdali je tento charakter vlastní i samičkám. Tou samou metodou modifikovali buňky hypothalamu u několika samiček. Jejich neurony se staly více citlivými na světlo, potom vědci začali hledat potenciální centrum „agrese a sexu".

Ukázalo se, že samičky takové centrum nemají a že jejich agresivní chování a touhu pářit se ovládají dvě různé části hypothalamu. Například, zapojení buněk v centrální části hypothalamu dělalo myši agresivní, aktivací buněk na okraji je dělalo aktivními pro páření.

Jak mohly podobné rozdíly vzniknout? Podle názoru vědců je to spojeno s tím, že proces páření vypadá velmi rozdílně u samiček a samečků. Od samečků to vyžaduje aktivní činnost, která je podobná agresivitě, naopak samičky se musejí prostě zastavit, aby splnily svoji „manželskou povinnost".

Podle názoru Linové a jejích kolegů jsou podobné rozdíly vidět i v mozku mužů a žen, a to, podle názoru vědců, může vysvětlovat, proč sexuální zločiny vykonávají téměř vždy muži.