Vědci provedli analýzu kostí, které byly nalezeny v roce 1911 v Carrowkeel, což je jeden z největších hřbitovů evropského neolitu. Ostatky byly dlouhou dobu považovány za ztracené, v roce 2001 je ale objevili v archívu univerzity v Cambridge.

„Kosti jsou datovány na dobu mezi 3500 a 2900 lety před naším letopočtem," konstatuje Sam Moore, člen expertní skupiny.

Mezinárodní kolektiv vědců analyzoval kosti 40 lidí, které byly nalezeny v sedmi hrobech. Všichni prošli kremací, specialisté proto zkoumali jak spálené ostatky, tak i ty, které se zachovaly.

„Objevili jsme na kostech stopy kamenných instrumentů na místě šlach a velkých kloubů, jako jsou lokty, ramena, bedra a kotník," vysvětluje profesor anatomie Johnny Gerber.

To je podle jeho slov důkazem skutečnosti, že v prvobytných společnostech byl rozšířen složitý rituál pohřbu, během něhož se zvláštní pozornost věnovala „dekonstrukci těla". Experti vysvětlili, že podobné stopy kamenných instrumentů se často nacházejí na kostech z pocházejících z této epochy.

„Pokus o pochopení příčin, na základě kterých staré komunity těla dělila, byla také jedna ze zápletek tohoto výzkumu. Ve společnostech minulosti plnilo pokrevní příbuzenství smysl skupinové identity. Vypadá to, že to mělo reálný význam v neolitickém Irsku," předpokládá Moore.