Dokonce i západní odborníci potvrzují: „Koalice" značně převyšuje všechny své konkurenty včetně německé PzH 2000, která byla dosud považována za nejlepší na světě. Nicméně ruští dělostřelci vždy měli čím odpovědět protivníkovi.

Pion a Malka

Hlavňová děla mimořádně velké ráže vždy hrála důležitou roli v arsenálech předních vojenských velmocí. V době studené války je vyráběl i SSSR, i USA. Oba státy se snažily vytvořit efektivní prostředky dodávek taktického jaderného střeliva nevelké síly s cílem útoku na shromáždění vojsk protivníka na relativně krátkou vzdálenost.

V Rusku bylo takovou zbraní 203-mm samohybné dělo 2s7 Pion a jeho modifikace 2c7M Malka. Nehledě na to, že systémy byly vytvářeny pro střelby náboji se speciální bojovou částí, zbrojaři pro ně vytvořili také silné nejaderné střelivo. To znamená, že v bojových možnostech se tato samohybka přiblížila zbraním hlavního kalibru bitevních lodí v době Druhé světové války.

Síla a dolet nejsou pouze přednosti, ale v určitém směru i nedostatky. V Rusku je možné spočítat na prstech polygony, vhodné ke střelbě z těchto zbraní na střední a maximální vzdálenost. Kromě toho zásobník u samohybek je relativně malý — čtyři náboje u Piona a osm u Malky. Nicméně v arsenálu Ozbrojených sil se dosud nachází více než 300 těchto samohybek.

Tulipán

Samohybný minomet 2s4 Tulipán se začal používat už po roce 1970, ale dosud zůstává hroznou zbraní a nikdo se ho nechystá odepisovat. Hlavní předností Tulipánu je široký sortiment ničivých 240-mm nábojů — fugasové, zápalné, kazetové, řízené. V sovětské době byly dokonce neutronové a jaderné miny o síle dvě kilotuny. Minomet „vyhazuje" náboje směrem k cíli obloukově, což umožňuje ničit objekty protivníka, skryté v členité krajině a vojenské skryté objekty. Přitom je možné střílet s uzavřeného stanoviště, které je mnohem těžší objevit.

Bojový křest absolvoval Tulipán v Afghánské válce. Vysoká mobilita mu umožnila pohybovat se po hrubém terénu společně s jinou obrněnou technikou a silná zbraň mohla ničit cíle na protisvazích hor, v údolích a dalších nedostupných místech. Fugasové 240-mm miny efektivně zasahovaly střílny v kamenných závalech a jeskyních, hliněné stavby a pevnosti protivníka. Tulipány byly také využívány v Čečensku, kde jejich pomocí byly ničeny betonové obranné pevnosti v horách.

Vena

Ruský 120-mm samohybný dělostřelecký systém 2s31 Vena byl poprvé představen na výstavě IDEX-97 v SAE. Byl vyroben po válce v Afghánistánu, kde si vytvořily dobrou reputaci lehké samohybky Nona, nacházející se ve výzbroji výsadkařů. Ministerstvo obrany tehdy spočítalo, že podobné zbraně potřebují i Pozemní vojska, ale na těžším podvozku BVP-3. Poprvé se Veny dostaly do výzbroje Ruské armády v roce 2010.

Hlavním rozdílem mezi novými samohybkami a výsadkářskými Nonami je jejich vysoká automatizace. Každá samochodka je vybavena bojovou výpočetní technikou, která umožňuje získávat a vysílat informace s údaji pro střelbu.

Čísla jsou zobrazována na monitoru velitele vozu. Palubní počítač může uchovávat informace současně o 30 objektech protivníka. Velitel musí pouze vybrat cíl a dále automatika na něj sama namíří zbraň. V případě, že se najednou objeví další cíl, Vena bude připravena ke střelbě tříštivě-fugasovým nábojem za pouhých 20 vteřin po obdržení první informace.

Na samohybce je připevněna kombinovaná poloautomatická spirálovitá 120-mm zbraň, která v sobě spojuje funkce děla-houfnice a minometu. Může střílet všemi typy min své ráže nezávisle na zemi původu, čímž se stává Vena velmi přitažlivou z hlediska exportu.

Smerč

Raketomety BM-30 Smerč, které byly přijaty do výzbroje v roce 1987, jsou v současné době považovány za nejsilnější reaktivní dělostřelectvo na světě. Systém je schopen jedním výstřelem hodit na hlavu protivníka dvanáct 300-mm nábojů s kazetovými, tříštivě-fugasovými nebo termobarickými bojovými hlavicemi o váze 250 kg každá. Rozsah zasažené plochy plnou palbou tvoří kolem 70 ha a dolet 20-90 km. Podle hodnocení odborníků výstřel šesti systémů Smerč je svou ničivou silou srovnatelný s taktickým jaderným výbuchem.

Dnes jsou Smerče v armádě nahrazovány nejnovějšími Tornády-S. V nich se počítá s možností autonomní korekce trajektorie letu reaktivních střel, prováděné plynovým dynamickým zařízením podle signálů řídícího systému. Stručně řečeno, zbraň, vytvořená k zasahování prostorových cílů, se stala vysoce přesnou a může efektivně útočit na bodové objekty.