Liberalismus přináší toleranci. Levicový liberalismus toleranci vynucuje, až přestává být tolerantním.

Liberalismus nesouhlasí se státní regulací a omezováním. Levicový liberalismus je na regulaci a státním omezování založen.

Svoboda jde vždy ruku v ruce se zodpovědností. Levicový liberalismus často svobodu poskytuje „zadarmo“ jednomu partnerovi a zodpovědnost přenáší na jiného partnera.

Liberalismus umožňuje svobodnou politickou a filosofickou diskusi. Levicový liberalismus pod záminkou „ochrany slabších“ tuto diskusi zakazuje, deformuje a ničí.

Nepřítelem liberalismu je jakákoliv totalita, fašismem počínaje a komunismem konče. Levicový liberalismus své oponenty s neobyčejnou lehkostí prohlašuje za „fašisty“ a tím je automaticky vylučuje z diskuse.

Byli to levicoví liberálové, kteří vymysleli doktríny multikulturalismu a politické korektnosti. Jejich morální relativismus by nebyl tak nebezpečný, kdyby při ochraně práv různých menšin neohrožovali bezbranné a nezpochybňovali klasickou funkci rodiny.

Levicoví liberálové jsou experti na vytváření nových lidských práv, aniž by se zabývali tím, kdo ona práva bude garantovat a financovat.Vedlejším efektem je tak vytvoření společenské třídy „povinných“, kteří mají za úkol pouze „tolerovat, pracovat a platit.“

Levicoví liberálové v současné době ovládají klíčové posty v Evropské unii (Federica Mogheriniová) v největší světové církvi (papež František) a ve vědeckém mainstreamu (Noam Chomsky). V USA levicoví liberálové boří sochy svých předchůdců, v Evropě přiznávají demokratické svobody vyznavačům práva šaríja a současně financují palestinský terorismus.

Pokud se nám to nelíbí, neměli bychom pro ně používat ono ospravedlňující označení „levicoví liberálové“ , ale správně je označit za „neomarxisty a socialisty". Těmi totiž nikdy nepřestali být a liberalismus ve svém názvu pouze na chvíli zneužili, aby se zakryli za fíkovým listem demokracie.