È finita commedia

Odblokování Dajr az-Zauru se nestalo pouze začátkem osvobození po tříletém obklíčení stovek tisíců obyvatel (část čtvrtí města je stále pod kontrolou IS), ale i startem osvobození od moci teroristů východních regionů země. Nyní je armáda zaneprázdněna čištěním území okolo města a zvláště okolo letecké základny, která bude v nejbližší době zcela zprovozněna a umožní převážení posil a zásobování do provincie, aby armáda byla připravena na následné útočné akce.

Operace v Dajr az-Zauru definitivně přesvědčila mnohé zahraniční hráče v tom, že do Sýrie přichází rok 1945, přičemž ne jen pro IS, ale i další soupeře Asada. Zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura označil osvobození Dajr az-Zauru začátkem konce syrské občanské války a vyzval opozici, aby se smířila s realitou.

„Pro opozici je to jasné poselství. Pokud plánovala vyhrát válku, tak fakta mluví o tom, že se jim to nepovedlo. Proto nastal čas, aby vyhrál mír," poznamenal. Při překladu do ruštiny to znamená, že mají uznat prohru a jednat s Asadem o míru (v Ženevě nebo Astaně) právě z pozice poražené strany bez předběžných podmínek typu Asad musí skončit.

Opozice je pobouřena, zástupce rijádské skupiny Naser al-Hariri označil slova vyslance za šokující a neuspokojivá, velká část sponzorů opozice (hlavně Saúdové) se však už začala podepisovat pod slova de Mistury a začíná se s Moskvou jako prostředníkem domlouvat na podmínkách mírových jednání.

A Američané s Moskvou jednat nemohou. Zaprvé, protože Trumpovi to nedovolí Kongres a za druhé, protože pozice USA je v Sýrii nyní moc slabá proto, aby s Američany opravdu počítali (a jednat ze slabé pozice Washington nechce). Proto sám Washington chce oslabit Asada. Například mu neumožnit opětovné převzetí kontroly aspoň nad částí syrských ložisek (na které je bohatá provincie Dajr az-Zauru) a také ho odříznout od iráckých silnic, které budou spojovat Sýrii a Írán.

Běžte a zastavte

Do záležitosti se zapojili místní partneři USA neboli Kurdové. Dlouhou dobu byla fronta Kurdů a IS na severovýchodě od Dajr az-Zauru beze změny (obě strany zaměstnávaly svá vojska jinde), nyní se však Kurdové rychle vydali na jih. Už se dostali na protilehlý břeh Eufratu a nyní by se měli vydat na jih k pohraničnímu městu Abu Kamal, které leží na hranicích s Irákem.

Proto má armáda dvě možnosti. Závodit s Kurdy podél Eufratu až k irácké hranici, nebo je prostě odříznout na cestě na jih. Poslední varianta je pravděpodobnější, ale k tomu se bude nutné přepravit na druhý břeh. Protože přepravit se Syřané zatím nemohou, rozhodli se alespoň zpomalit kurdský útok. Samotní Kurdové uvádí, že na ně byl proveden letecký útok. Útok byl nejspíše varovný (podle údajů Kurdů bylo zraněno šest bojovníků). A jestli ho budou Kurdové ignorovat, bude na ně zaútočeno skutečně.

Problém Kurdů je takový, že odolat Asadovi a Moskvě nedokáží. Ano, mají partnera v podobě USA (v zájmu, kterých vlastně Kurdové zahájili útok u Dajr az-Zauru) a zástupkyně Ameriky v OSN Nikki Haleyová hrozivě mluví o nutnosti odstoupení Asada, jsou však Američané připraveni nyní bránit Kurdy aktivní v provincii Dajr az-Zauru? V době vydání článku žádné takové důkazy o obraně nebo přípravách obrany nebyly.

Za rusko-íránsko-syrskou koalicí se už zase rýsuje stín Turecka, Ankara už jasně oznámila, že Kurdové nesmí překročit Eufrat. Recep Erdogan už koncentruje vojska na hranici s kurdskými regiony. Pro zahájení invaze potřebuje pouze odmávnutí Ruska a USA nebo (za určitých okolností, například po obsazení Rakky Kurdy, kdy se jejich důležitost pro USA velmi sníží) pouze odmávnutí Ruska.

Putin dělá to, co říká

Nyní je ruský vliv v regionu extrémně vysoký. Jak píše americký politolog Nikolas Gvozděv, Rusko je dnes na celém Blízkém východě.

Kreml sice nepřímo, ale účastní se řešení saúdských a katarských rozporů. Do Moskvy dorazili i emisaři obou vlád v Libyi, kteří si přejí od Ruska získat politickou podporu a investice.

„Izrael a Egypt budují komunikační spojení s Kremlem a přijímají Putina jako nejspolehlivějšího lídra, který dělá to, co říká a plní své závazky. Stejného názoru se drží i turecký prezident Recep Erdogan, který je připraven s Moskvou budovat strategické spojení v energetice, euroasijské bezpečnosti a budoucí kalibraci Blízkého východu," uzavírá Nikolas Gvozděv.

Moskva se zabývá vyřešením syrské občanské války nejen vojensky, ale i (což je neméně důležité) politicky a je jedním z nejdůležitějších sponzorů a ručitelů vyjednávacího procesu. Na Moskvě ve mnohém závisí metoda vyřešení kurdské otázky a perspektivy vytvoření/likvidace kurdského státu nebo autonomie (hlavně samozřejmě v Sýrii, ale trochu i v Iráku). Moskva je prostředníkem mezi nejnesmiřitelnějšími nepřáteli regionu, takže mezi Saúdskou Arábií a Íránem a také Íránem a Izraelem.

Rusko na Blízkém východě vykonává modus vivendi všech těchto sil, hlavně v Sýrii.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.