Demoverze pro NATO

Mobilní vícekanálový protiletadlový raketový systém S-400 Triumf je pýchou ruských projektantů. Komplex, který byl již v roce 2007 přijat do výzbroje, je schopen efektivně „sundat" z nebe všechny moderní a perspektivní prostředky leteckých útoků, včetně těch, které létají rychlostí až pět km za vteřinu.

Ve vzduchu se před ním nikdo neubrání, letadla a rakety s plochou dráhou letu jsou likvidovány do vzdálenosti 250 km, balistické rakety — do 60 km. Do bojového stavu se systém dostane během tří minut. Triumf může současně sledovat až 300 cílů a vysílat na ně až 72 raket. Nehledě na to, že vojenští odborníci často přirovnávají systém S-400 k americkému komplexu Patriot, ten s ním absolutně prohrává v mnoha směrech.

Dodávka podobných zbraní za hranice, tím spíše do země NATO, často vyvolává vlny diskuzí o možném úniku tajných obranných technologií a ohrožení národní bezpečnosti.

Už ve stádiu přípravy smlouvy analytici časopisu The National Interest otevřeně prohlásili, že nákup S-400 ze strany Turecka by poskytl NATO cenné údaje o operativních možnostech systému a umožnil by vytvořit prostředky k jeho neutralizaci. Podle názoru autora článku dokonce i „degradovaná exportní verze S-400 poskytne Západu informace o tom, jak zvítězit nad nejnovějšími prostředky ruské protivzdušné obrany".

Ale ruský vojenský odborník, hlavní redaktor časopisu Arzenál Vlasti, plukovník Viktor Murachovskij uvedl, že toto prohlášení je „nekompetentní plácání", a odvolal se na to, že exportní vzorky podle bojových charakteristik podstatně zaostávají za těmi, které jsou součástí výzbroje ruské armády, a pečlivě „se zbavují" nejnovějších technologií chráněných státním tajemstvím.

Odborník připomněl, že v některých zemích NATO už jsou protivzdušné systémy ruské výroby a Turecko zde nebude první. Například Řecko podle jeho slov už dávno používá systémy S-300 a protivzdušné raketové komplexy Buk, přičemž žádné komplikace nikdy nevznikly.

„Rozebrat do šroubku"

Co se týče vývozu konkrétně S-300, tak v současné chvíli kromě Turecka Rusko podepsalo smlouvu o jejich dodávce pouze s Čínou. ČLR chce koupit tři regimentální soupravy — až 48 raketometů. Kromě toho probíhá jednání s Indií o nákupu pěti regimentálních souprav (až 80 raketometů).

„Veškeré obavy z úniku technologií jsou značně přehnané, zvláště v té oblasti, která se týká protivzdušných raket," je přesvědčen hlavní redaktor časopisu Letectví a kosmonautika Michail Chodarenok. „Dokonce i pokud rozeberou systém na šroubky a pokusí se vytáhnout z něho nějaká vojenská tajemství, myslím, že se jim nic nepodaří. Opakuji, že takový systém byl dodán do Číny, tam ho také určitě rozebírali".

Hlavní redaktor časopisu Vývoz zbraní Andrej Frolov před časem uvedl, že takové komplexy potřebuje Ankara k obraně před nejbližšími sousedy.

„Hlavním soupeřem Turecka v této oblasti je Írán," řekl Andrej Frolov. „Islámská republika má dost silné Vojenské vzdušné síly. Přitom Írán se může bránit proti možnému odvetnému útoku: loni mu Rusko dodalo čtyři divize komplexů S-300PMU2. Kromě toho Ankara má, mírně řečeno, napjaté vztahy s Damaškem, v jehož výzbroji jsou taktické rakety dalekého doletu. Zatímco systémy turecké PVO jsou slabé".

K dnešnímu dni v tureckých ozbrojených silách chybí protivzdušné raketové systémy jako třída. Teď je vojenské letectvo země vybaveno protivzdušnými raketovými komplexy středního doletu MIM-14 a MIM-23 americké výroby a britskými protivzdušnými raketovými komplexy krátkého doletu Rapier. Tyto systémy byly vyprojektovány už v 50.-60. letech minulého století a v současné době jsou považovány za zastaralé.