Podle všech legitimních, dostupných dokumentů Mariánský sloup, postavený roku 1650, byl po staletí Čechy vnímán jako symbol pobělohorského genocidního násilí katolické církve na svobodě vyznání devadesáti procent nekatolického obyvatelstva českého království i na české státnosti. Ti, kteří dnes tuto skutečnost popírají, účelově lžou a používají stejnou logiku vnucování sloupu z politických důvodů devadesáti procentům českého obyvatelstva, které se neztotožňují s katolickou církví a jejími nedemokratickými a mocenskými přístupy.

Zvláště alarmující je, když političtí zástupci s povinností hájit demokratické principy v tomto státě, je úskočně zrazují a staví svou soukromou víru a svou soukromou loajalitu ke katolické církvi před občanské ctnosti, před principy demokracie, ke kterým se zavázaly, před zájmy většiny spoluobčanů a národa jako celku. Staví se nejen na stranu lži, ale i mocenských principů, které v minulosti lámaly charaktery lidí, rozdělovaly společnost, a udržovaly ji v mravní a politické nedospělosti. Katolická církev neměla od 17. století žádné zásluhy na pozitivním rozvoji českého národa, naopak stála proti pokroku, sociální spravedlnosti, principu rovnosti a moderního vzdělání.

Spontánní občanský akt zboření právě tohoto mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, bylo vyjádřením obecně sdíleného vědomí, že sloup byl symbolem vítězství kruté, nespravedlivé moci nad národem milujícím pravdu, spravedlnost, toleranci a vzdělání. Český národ vstupoval do své samostatnosti roku 1918 s těmito ideály, v nichž symboly ponížení, netolerance a nenávisti vůči českému národu neměly místa. Násilně obnovovat ostatky sloupu by se stalo politickým symbolem záměru obnovovat hodnoty, které nemají nic společného ani s demokracií, ani s původním křesťanstvím, ani s mravností, ani s českou státností. Ale je možné, že to je přesně záměr těch, kdo o obnovu sloupu tak zarputile, bez ohledu na fakta, usilují.

Marie Neudorflová