Eskymáci, obyvatelé Čukotky a další severní národnosti a také obyvatelé Tibetu jsou pro genetiky mimořádně zajímaví, protože se přizpůsobili životu v extrémních podmínkách, kde lidé z jižnějších zemí obvykle nepřežijí.
Ryan Gutenkunst z Arizonské univerzity uvádí, že problém spočívá v tom, že „čistá" populace zástupců těchto severních a horských národů dnes prakticky zcela zmizela, a proto je složité získat jejich DNA. S cílem řešení tohoto problému Gutenkunst a jeho kolegové spojili svá úsilí s ruským Ústavem cytologie a genetiky Sibiřského oddělení RAV v Novosibirsku, jehož odborníci pomohli americkým genetikům získat vzorky DNA Jakutů a Ngasanů, rozluštit a analyzovat je. Celkem vědci prozkoumali více než 500 tisíc „bodových" mutací v jejich DNA ve snaze najít „sibiřské" geny.
Vědci uvádí, že toto datum nebylo náhodné. V této době začaly naposledy tát ledovce, což dovolilo národům Dalekého severu rozšiřovat území a žít na území, které bylo dříve pod ledem. Jakuti a Nganasani následně hojně umírali, což ukazuje na extrémně drsné podmínky na Sibiři a nelehkou adaptaci.
Jak poznamenávají vědci, tento boj s přírodou napomohl ke vzniku celé řady genů, které oběma kmenům umožňovaly stravování téměř výhradně masem a tučnou stravou a přitom netrpěly vážnými zdravotními problémy. Jak si myslí vědci, přítomnost těchto mutací v jejich DNA svědčí o tom, že oba národy byly původně lovci a sběrači a až poté dokázali Jakuti zkrotit jeleny, vyšlechtit severní plemena krav a stát se kočovnými pastevci.
Tyto mutace, které Jakutům a Nganasanům pomáhaly podporovat nízkou hladinu cholesterolu a tuků v jejich krvi a neumírat od podchlazení, mohou vědcům pomoci odhalit kořeny nemocí spojených s poruchou funkčnosti těchto genů a vytvořit nové způsoby ochrany organismu proti podobným problémům.