Když se Donald Trump dostal k moci, tvrdil, že Amerika nepřipustí, aby si režim v Pchjongjangu pořídil mezikontinentální rakety s jadernými hlavicemi, schopné dosáhnout území USA. Ale Severní Korea i nadále jde svou vlastní cestou a stále provádí nové testy.
Jako odpověď na to chtěly USA předložit v Radě bezpečnosti návrh rezoluce s velmi tvrdými sankcemi vůči KLDR, ale kvůli hrozbě veta ze strany Ruska a Číny musely USA opatření výrazně zmírnit. Bylo nutno například odstranit bod o ropném embargu, jelikož Peking, přes nějž jdou dodávky energetických zdrojů do Severní Koreje, chce Pchjongjangu ukázat svůj nesouhlas, ale nezastavovat mu kyslík, vždyť jinak se právě do Číny nahrnou miliony uprchlíků.
"Neschopnost Spojených států přinutit severokorejský režim, aby se vzdal jaderných zbraní, není výjimečný případ. Zapadá do dlouhého seznamu geopolitických fiasek, která sesadila Ameriku z jejího piedestalu supervelmoci", píše autor článku. Naposledy se jí podařilo prosadit své podmínky v roce 2003, když silou svrhla režim Saddáma Husajna v Iráku. Podle autora to byla iracionální a neuvážená reakce Washingtonu na teroristické útoky 11. září, ale v geopolitice iracionalita zbavuje autority a, tudíž, možnosti zadržování.
Ba co víc, severokorejskému neúspěchu USA předcházely další tři nezdary: ve Střední Asii, kde USA podpořily Pákistán, což vedlo k posílení Tálibánu v Afghánistánu; u ruských hranic, kde Amerika podpořila revoluce v Gruzii a na Ukrajině a neodhadla reakci Moskvy; v Sýrii, kde Bašár Asad nalezl spojence a zůstal u moci, přestože Washington požadoval jeho rezignaci.
"V této vysoké hře, kde je psychologie nejdůležitější, není nic horšího než "zcestná tvrdost", chování četníka, který vyhrožuje důvodně i bezdůvodně, ale nikdy nepřejde k trestu, píše novinář Le Figaro. V geopolitice je lépe skrývat své záměry, málo mluvit, co možná nejméně slibovat, jednat rychle a stavět své protivníky tváří v tvář vykonané akce".