Ještě před několika lety novináři The National Interest upozorňovali, že „nedbalost" USA na Blízkém východě vytváří podmínky, které umožňují Rusku se stát klíčovým hráčem ve sféře regionální bezpečnosti a „reálným alternativním partnerem" pro státy v této oblasti. Ačkoliv tehdy mnozí pochybovali, že Moskva „udělá vše, co může, aby konkurovala štědrosti Washingtonu", a skutečně mohla vytvářet protiváhu vlivu v této oblasti „jediné supervelmoci na světě, která zbyla", události, k nimž od té doby došlo, potvrdily, že tyto předpovědi byly oprávněné.

Například Rusko předsedá komisi věnované pokusu ukončit občanskou válku v Sýrii, účastní se pokusů odstranit „výbušnou kurdskou otázku" a přitom hraje důležitou roli tím, že podporuje íráno-irácko-syrský „šíitský půlměsíc", píše The National Interest.

Moskva se účastní i přímého jednání mezi Saúdskou Arábií a zeměmi Perského zálivu, aby podpořila křehkou rovnováhu moci v oblasti, uvádí autor.

Vztahy s Kremlem udržují i Egypt a Izrael, jelikož v Putinovi vidí v „politika zasluhujícího velkou důvěru, který dodržuje své slovo a plní své závazky" a zdá se, že podobného názoru je i Turecko, uvádí se v článku. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je zřejmě připraven upevňovat „novou strategickou osu" s Ruskem v oblasti energetiky, euroasijské bezpečnosti a budoucího blízkovýchodního bloku. Rusko také organizuje setkání různých libyjských sil, palestinských politických stran, kurdských zástupců a členů syrské opozice.

Prakticky všichni prezidenti blízkovýchodních zemí pravidelně jezdí do Moskvy na jednání. A soudě podle všeho se Rusko pevně „vrátilo" na Blízký východ, konstatuje autor. Podle jeho názoru by bylo chybné analyzovat tyto politické procesy ve světle zkušenosti ze studené války, jelikož současné Rusko už není Sovětský svaz a Kreml už není zainteresován v rozšiřování určité ideologie a nesnaží se vnucovat zemím v této oblasti volbu mezi Washingtonem a Moskvou. Vždyť Rusko se teď nesnaží platit ohromné účty za pomoc všem těmto zemím v oblasti bezpečnosti a ekonomiky. Cílem současné moderní ruské politiky vůbec není „nahrazování" Spojených států, které i nadále ve značné míře sponzorují oblast bezpečnosti na tomto území, ale snaha se stát „náhradní variantou" pro regionální režimy a být „protiváhou", poskytujíce jim možnost vyhnout se „diktátu" Ameriky, uvádí se v článku.

Kreml se přitom nabízí v roli „spolehlivějšího prostředníka" než Washington a také zajišťuje technické vybavení a možnosti, které nechtějí poskytovat Spojené státy. Taková strategie vedla k tomu, že dokonce bývalí „soupeři" Ruska na tomto území v době studené války, zvláště Turecko, Egypt, Saúdská Arábie a Izrael se ukázaly jako více naklonění budování nových vzájemných vztahů s Moskvou, uvádí The National Interest. Rusko dokázalo obnovit svou přítomnost díky tomu, že všechny země na tomto území po dvacetiletém úsilí USA zaměřeném na změnu státního zřízení jsou teď více zainteresované ve stabilitě, vysvětluje se v článku.

„Je jasné, že Washingtonu chybí schopnost plnit své grandiozní sliby. Ani jedna americká prezidentská kancelář není schopná poskytnout dostatek amerických kádrů a zdrojů". Bylo to vidět i podle „zoufalých pokusů" Američanů najít na tomto území „neexistující prostředníky — oddané světské demokraty", kteří by byli ochotni bránit americké zájmy v této oblasti se stejnou horlivostí a smyslem pro sebeobětování jako militantní džihádisté. Jedinou skupinou, relativně blízkou americkým kritériím, jsou Kurdové. Ale jejich aktivita slábne za hranicemi tradičně kurdských oblastí a vytváří zároveň nové komplikace ve vztazích Ameriky s vládami Ankary a Bagdádu, konstatuje autor.

Rusko si uvědomilo, že dnes není možné najít „dlouhodobá řešení" a soustředilo své úsilí na dosažení řady dočasných kompromisů: vytvořit zóny urovnání v Sýrii, pokusit se o navázaní vztahů mezi faktickou kurdskou samosprávou a tureckou bezpečnostní zónou, udržet rovnováhu mezi zájmy sunitů a šíitů v regionu, pomáhat Íránu a zároveň umožnit Izraeli provedení jeho politiky, píše The National Interest. „Rusko navrhuje v podstatě názor 19. století na sféry vlivu a poměr sil, s Moskvou jako hlavním partnerem na jednáních místo Washingtonu, který často odbočuje a hlásá názory 21. století, avšak nepodkládá je žádnými reálnými výdaji," praví se v článku.

Putin si přitom „vychutnává fakt, že ho považují za politika světové úrovně" a že jeho země působí v tomto regionu téměř v stejném rozsahu jako USA, poznamenává autor, ale bylo by chybou domnívat se, že se Rusko ve svých aktivitách řídí výhradně snahou o dosažení „prestiže světové velmoci". Moskva usiluje o „viditelnou výhodu" ze své politiky a kromě obnovení prestiže na světové aréně, se chce vrátit k aktivnější účasti na záležitostech Blízkého východu a stimulovat poptávku po ruském zboží a službách.

Rusko si rovněž přeje proložit „novou cestu ze severu na jih", která spojí jeho centrální regiony s Perským zálivem a Indickým oceánem.

Jde především o zbraně a jaderné elektrárny, tedy právě o technologie, které nechce poskytnout Amerika, vysvětluje autor článku. Blízký východ „kriticky" pohlíží na státní ekonomickou strategii USA, proto se může Turecko stát pro Rusko „náhradou Ukrajiny" v oblasti tranzitu energonosičů do Evropy a ruské investice v Iráku a Libyi mají za cíl zvýšení příležitostí RF ve vývozu ropy, píše The National Interest.

Za zvláštní zmínku stojí, že Rusko již úspěšně uplatnilo svůj nový vliv v daném regionu, aby zabránilo pokusům USA o použití Saúdské Arábie pro nátlak na ruskou ekonomiku, zdůrazňuje se v článku. A nyní, místo toho, aby konkuroval Moskvě, Rijád s ní úspěšně spolupracuje ve snaze stanovit stabilní minimální úroveň cen energonosičů, aby státní pokladny obou zemí měly zaručený zisk. Navíc si chce Moskva zajistit dodatečné spolehlivé financování z blízkovýchodních zdrojů s ohledem na stálou neurčitost, s kterou mají dočinění evropské a americké finanční instituce ve sféře úvěrování nebo investic do ruského hospodářství kvůli západním sankcím, domnívá se autor.

Za čtyři poslední roky si Rusko vzalo cenná ponaučení ze svých aktivit na Blízkém východě a nyní podniká první kroky ve Východní Asii s využitím strachů z nespolehlivosti a nepředvídatelnosti USA, přičemž tyto strachy sdílejí jak američtí konkurenti, tak partneři z regionu, praví se v článku. Tyto kroky se daly pozorovat během schůzek lídrů Číny, Japonska a Koreje s Vladimirem Putinem. Rusko počítá s tím, že jeho diplomatická úsilí v této sféře mu vynesou stejnou ekonomickou výhodu, jakou doufá, že získá na Blízkém východě, píše autor. „Během studené války se SSSR pokoušel konkurovat USA ve všech sférách, avšak prohrál. Dnes vede Rusko jemnější strategickou hru. A zatím, jak se zdá, přináší ovoce," píše na závěr The National Interest.