Po všechna desetiletí po zbourání Berlínské zdi a rozpadu Sovětského svazu byly Spojené státy z hlediska morálního, kulturního, diplomatického, finančního a vojenského tak silné, že mohly diktovat své zákony celému světu, píše Le Figaro. Nejvýrazněji se to projevilo v době konfliktu v Kosovu v roce 1999, kdy dokázali Američané bez sankce OSN oddělit od Srbska jeho provincii, která se stala brzy nezávislým státem, a nikdo se neodvážil proti tomu otevřeně vystoupit.

Podobný stav věcí však už není, varuje autor článku. A činí tento závěr na základě toho, že v otázce sankcí vůči Severní Koreji se USA nepodařilo diktovat svou vůli. „Toto pondělí 11. září se zapíše do dějin jako datum, které zaznamenává úplný pokles amerického vlivu na Dálném východě", píše autor článku.

Kdy přišel Donald Trump k moci, tvrdil, že Amerika nepřipustí, aby režim v Pchjongjangu získal mezikontinentální rakety s jadernými bojovými hlavicemi, schopnými dosáhnout amerického území. Severní Korea však jde i nadále svou cestou a provádí stále nové zkoušky.

Odvetou chtěly USA předložit Radě bezpečnosti návrh rezoluce s velmi tvrdými sankcemi vůči KLDR, avšak kvůli hrozbě veta ze strany Ruska a Číny je musely značně zmírnit. Musely například vyhodit bod o ropném embargu, protože Peking, přes něhož jdou dodávky energetických nosičů do Severní Koreje, chce sice ukázat Pchjongjangu svou nespokojenost, ale nechce ho zardousit, protože jinak hrnou právě do Číny miliony běženců.

„Neschopnost Spojených států donutit severokorejský režim k tomu, aby se vzdal jaderných zbraní, to není žádný výjimečný případ. Zapadá do dlouhého seznamu geopolitických nezdarů, které shodily Ameriku z podstavce supervelmoci", píše autor článku. Třeba naposledy se jí podařilo vnutit své podmínky v roce 2003, kdy svrhla režim Saddáma Husajna v Iráku. Podle slov autora článku to byla iracionální a nepromýšlená reakce Washingtonu na teroristické činy z 11. září, avšak iracionalita v geopolitice zbavuje autority, a tedy i možnosti zadržování.

Víc než to. Severokorejskému nezdaru USA předcházely tři jiné neúspěchy: ve Střední Asii, kde USA nadržovaly Pákistánu, což mělo za následek posílení tálibů v Afghánistánu; u hranic Ruska, kde Amerika podpořila revoluci v Gruzii a na Ukrajině, a neuhádla předem reakci Moskvy; a v Sýrii, kde Bašár Asad si našel spojence a zůstal u moci, i když Washington žádal jeho demisi.

„V této velké hře, kde je nejdůležitější psychologie, není nic horšího, než „falešná pevnost" — chování četníka, který vyhrožuje, ale nikdy nepotrestá", píše novinář Le Figaro. „V geopolitice je lépe skrývat své záměry, málo mluvit, co nejméně slibovat, jednat rychle a stavět své nepřátele před hotovou věc".