
Genomy starověkých obyvatel Evropy a Blízkého východu mají různý původ a mají různé verze DNA — haploskupiny. Díky tomu stopy po dlouhodobých kontaktech mezi nimi lze určit tím, že se najde haploskupina v DNA příslušníků kmenů, která jim není vlastní.
Analýza ukázala, že haploskupina K byla vždy rozšířena mezi obyvateli Blízkého východu, avšak pro starověkou Evropu v té době nebyla charakteristická. Nicméně po začátku kolonizace Evropy počet nositelů této haploskupiny na jejím území začal stoupat.
Na druhou stranu vědci přiznávají, že se archeologové a antropologové k této hypotéze staví skepticky. Podle jejich názoru však nové údaje umožňují vytvořit lepší obrázek o osídlování Evropy.