44 tun

Termobarická munice se svými účinky výrazně liší například od trhavých. Objemově detonující bomba při kontaktu s cílem nejen exploduje, ale rozprašuje aerosolový mrak hořlavé látky, která se ve zlomku sekundy zapaluje speciální náloží. V důsledku výbuchu se vytváří ohnivá koule, která v epicentru vytváří zónu vysokého tlaku. Dokonce bez nadzvukové nárazové vlny takový výbuch efektivně ničí živou sílu protivníka a volně proniká do zóny, která je nepřístupná tříštivé munici. „Zatéká" do každého záhybu povrchu, za jakoukoliv překážku. Skrýt se před výbuchem termobarické bomby nebo náboje je prakticky nemožné.

Záběry výbuchu „otce všech bomb" na jednom z polygonů 30. ústředního vědeckovýzkumného ústavu Ministerstva obrany Ruska se objevily ve všech světových médiích. Bombu cvičně shodil strategický bombardér Tu-160, který je dnes „nejdalekonosnějším" letadlem ruského letectva. O taktických a technických vlastnostech nové bomby je známo mnoho: hmotnost výbušné látky činí asi sedm tun a síla výbuchu je rovna přibližně 44 tunám ekvivalentu TNT.

„Výsledky testů vytvořené letecké bomby ukázaly, že je svoji efektivností a možnostmi srovnatelná s jadernou zbraní," oznámil novinářům dočasně úřadující náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Ruska, generálplukovník Alexandr Pukšin. „Zároveň chci zvláště zdůraznit, že výbuch této bomby nemá žádný vliv na životní prostředí ve srovnání s jadernou bombou."

Bojové použití

Podle ruských generálů velká oblast zásahu umožňuje snížení ceny munice na úkor požadavků na přesnost. Jak však oznámil armádní generál Anatolij Kornukov, zatím je jako nosiče bomby možné používat pouze letadlo. Rusko však má k dispozici i další druhy objemově detonujících zbraní.

„Rusko má ve výzbroji širokou škálu podobné munice," řekl RIA Novosti šéfredaktor časopisu Arsenal Otěčestva (Arsenal Vlasti) Viktor Murachovskij. „Od leteckých bomb do malých prostředků zásahu. Pod posledním označením mám na mysli například reaktivní plamenomet Šmel nebo granáty TPG-7V pro protitankový granátomet RPG-7. Navíc termobarická munice je hlavní pro těžký raketový systém TOS-1 Buratino a TOS-1A Solncepek. Tato zbraň byla široce využívána v lokálních konfliktech poslední doby. Zejména v Sýrii TOS-1A ukázal vysokou efektivnost při ničení opevněných pozic teroristů."

Podle experta se objemově detonující munice ideálně hodí pro likvidaci inženýrských staveb: vojenských krytů, bunkrů a dlouhodobých palebných pozic. Přitom vysokou ničivou sílu ukazují i v otevřeném prostoru. Na internetu jsou záběry z dronů, které ukazují baterii raketových systémů Solncepek při boji v Sýrii. Několik kusů za půl minuty doslova oselo výbuchy soutěsku, kterou bojovníci IS převáděli karavany se zbraněmi. Oblast využití takové munice je celkem široká a není omezena bojem s nepravidelnými bojovými skupinami.

Viktor Murachovskij zdůraznil, že objemově detonující munice má i nedostatky. Zejména sem patří nevolitelný účinek a závislost na počasí. Při silném větru, dešti nebo sněžení se aerosolový mrak rozprašuje mnohem méně.

A mají je oni?

Termobarické zbraně používají i na Západě. Ve výzbroji americké námořní pěchoty jsou hlavně 40milimetrové bubnové granátomety MGL s termobarickou municí XM1060. Navíc během války v Iráku námořní pěchota aktivně používala objemově detonující střelu pro protitankový granátomet SMAW. Podle zpráv západních médií jedním výstřelem z této zbraně se výzvědné skupině amerických vojáků podařilo zcela zničit kamennou jednopatrovou budovu společně s uvnitř ukrytými vojáky protivníka.

„S termobarickou municí experimentovali a experimentují mnohé státy," řekl Viktor Murachovskij. „Pouze však naší zemi se podařilo dosáhnout výrazného pokroku v této oblasti. Máme nejširší škálu termobarických prostředků. Navíc jsme na čelních pozicích ve zdokonalování směsí objemově detonujícího účinku. Tato zbraň není absolutní a univerzální. Ale protivník ji určitě bude vnímat a bude ji přijímat jako vážnou hrozbu pro své vojáky."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce