Prezident Donald Trump představuje odchylku od hlavní linie americké politiky. V tomto smyslu je nečekaným kandidátem, který nepředstavuje ani republikánskou ani demokratickou stranu v podobě, v jaké existovaly během posledních 60-70, nebo dokonce 100 let. Je to člověk, který je sice značně nekonzistentní, ale algoritmus jeho volební kampaně se nesl v duchu realismu v mezinárodních vztazích.

Realismus v mezinárodních vztazích spočívá v odmítání globalizace, proto kritizoval globalismus a zaměřil se na americké národní zájmy. Pokud je v zájmu USA pokračovat v expanzi, pak realismus navrhuje pokračovat v expanzi. Pokud je v zájmu USA, aby nepokračovaly v expanzi, realismus bez problémů souhlasí s tím, že tuto expanzi zastaví. Trump, podle mého názoru, ve své zahraniční politice může plně uspokojit každého, protože předchozí administrativa, republikánská a demokratická, vycházela z potřeby expanze šířením globalizace, a to buď v měkké verzi CFR (Rada pro mezinárodní vztahy založená Davidem Rockefellerem), čili globalizace s více póly (Evropským, možná Čínským), nebo v rámci tvrdého imperialistického programu, který razili neokonzervativci z Republikánské strany.

Trump zosobňuje třetí cestu. Tato pozice, byť samozřejmě nezbavuje Ameriku problémů, dává každému příležitost, jistou šanci všem ... Trump se pokusil začít plnit svůj program ihned, jakmile přišel do kanceláře, a postupně se ubírá jeho směrem. Ale protože všechny klíčové pozice v administrativě byly obsazeny lidmi buď z tradičního demokratického křídla CFR, nebo neokonzervativními republikány, neměl Trump na koho spoléhat ... A protože nemá tým a podobná ideologie neměla v Americe místo celých minulých 100 let, musí tuto situaci rychle změnit.

Trump vystupuje jako jedinec, jako absolutně izolovaná osoba, za níž nestojí nikdo, a snaží se uplatnit zcela nový přístup k americké politice, který v této politice dříve chyběl... To znamená, že je ve velmi obtížné situaci: může být kdykoli odstraněn, a to buď legálně, nebo nelegálně, a proto nemůžeme dost dobře posuzovat jeho politiku, jednoduše proto, že staré struktury mu jí neumožňují rozvinout. Teprve teď začíná tyto lidi nahrazovat. Ale dosazením svých zástupců na Blízkém východě, v Rusku, či v jiných oblastech nepověřuje své lidi (on nemá své vlastní lidi), ale prostě jen jiné lidi. ... A protože všichni byli vychováni v globalizačních, nebo neokonzervativních, paradigmatech, prakticky používá lidi přibližně stejného globalizačního a neokonzervativního smýšlení. Lidé s názory odpovídající tomu, jak Trump sám chápe situaci, prostě nejsou. Dokonce i jeho nejbližší spolupracovníci jsou náhodně vybraní lidé. Proto je problém Trumpa otevřený.

Ale hlavní věc je, že brzdí extrémní eskalaci vztahů s Ruskem. To je to, co opravdu dělá. Ve skutečnosti si „vytváří“ další „nepřátele“: znepřátelil si Írán, Severní Koreu, do určité míry Čínu, a leckoho dalšího. Ale napjatý protiruský vektor uvolňuje. Trump nemůže okamžitě přejít z politiky agresivního imperialismu na politiku pacifismu: to není v jeho situaci možné. Proto hledá další cíle a objekty útoku: Írán, Severní Koreu, možná i Turecko. Ve skutečnosti reformuje dřívější pozici USA.

Trump je racionální politik

Předcházející ideologie byla zaměřena protirusky a především byla spojena s podporou radikálního islámu a globalizace. Trump demontuje protiruskou politiku obecně, ruší podporu ISIL a oslabuje agendu globalizace. Ale je to velmi obtížné, protože je závislý na lidech, kteří zůstali na svých místech...

Takové je moje celkové chápání Trumpa, jde o nový trend, a proto požadovat všechno hned a rychle není realistické. Neměli bychom očekávat spásu celého světa, ale skutečnost, že jedná mnohem adekvátněji a příhodněji pro všechny země, včetně Ameriky, je bezpodmínečná. Trumpem bychom neměli být fascinováni, ale nemusíme být z něho zklamaní. Trump je důsledný, pokud porozumíme podmínkám, v nichž pracuje. Něco z toho, o čem hovořil, už byl schopen realizovat, i když ne zdaleka všechno ... Proto bych Trumpa považoval za racionálního politika.

Všichni si myslí, že je divný, emocionální, nekonzistentní. Naopak, je velmi důsledný, jen nemůže zatím zhmotňovat tuto důslednost: nemá k tomu žádné nástroje ani prostředky. Chce odstranit levicově demokratickou, levicově liberální politiku uvnitř země, tedy ideologii globalizace, genderovou ideologii, nebo přinejmenším je mírně zmrazit. Současně chce vyvést Ameriku z procesu globalizace, zmírnit napětí s Ruskem, aby nebyl nucen zahájit Třetí světovou válku.

Chce opustit Blízký východ, to znamená přenechat tuto funkci svým partnerům – Saúdské Arábii, nebo Izraeli. S Tureckem v této věci nepočítá. Proto Trump v jistém smyslu vytváří vynikající situaci pro eurasijskou geopolitiku: je to kolosální úspěch a bude naprostý zločin, pokud Rusko, Turecko, Írán a jiné země – Sýrie, Irák – nevyužijí takovou příležitost. Toto je pravé „okno možností“. Dokonce i v případě, že se Trumpovi nepodaří plně zavést royalistický model, ty změny ve správě blízkovýchodní politiky, které již běží, přinejmenším zadržují nejagresivnější a nejvíce negativní trendy v regionu, neumožňují jim napřít se na jednu ani na druhou stranu: probíhá cosi jako kolaps politiky USA, a to je velmi dobré pro všechny ostatní země.

Převzato z Protiproud