V Očakovu stojí památníky Suvorovovi, Kutuzovovi, Barclayi de Tollymu. Je tam památník hrdinům, kteří zemřeli během Velké vlastenecké války v letec 1941-1945. Právě tady, ve městě slávy ruských zbraní, kyjevské orgány dovolily americkému námořnictvu vybudování Centra operační správy loďstva a ve skutečnosti základnu rozvědky.

Výzvědná „náplň" z USA

Z vysokého břehu se naskýtá výhled na skleslou vojenskou a námořní scenerii: v přístavu kotví několik námořních člunů, jedna bojová loď, remorkér a nákladní člun. Všechno je to nenatřené, zrezivělé, zcela zpustlé a upřímně řečeno, dokonce ani nehlídané. Toto je dnešní vojenské námořnictvo Ukrajiny.

Tady se americké námořnictvo chystá vybudovat základnu. Přípravné práce již probíhají a nejistě a nevalně je vedou Ukrajinci. Tvrdě řečeno. Budovat nakonec nebudou americkou základnu, ale operační centrum ukrajinského námořnictva, opravářskou dílnu pro čluny a kontrolní body po obvodu ochrany samotné základny.

Zatím není jasné, kdo to bude stavět. Ale stěží Američané, pravděpodobně sami Ukrajinci. Ale jedno je jasné: všechno se bude vykonávat pod dohledem amerického námořnictva, protože stavbu platí americká strana z programu vojenské pomoci Ukrajině Foreign Military Construction Sales.

Jak tvrdí naši partneři zapojení do stavby, USA Ukrajině zdarma dodají dva své čluny série Islands a předpokládá se, že dva nebo tři Kyjev získá na základě stejné smlouvy samostatně.

Veškerou „náplň" pro operační centrum přivezou z USA. Pravděpodobně to dobře chápou v Kyjevě i v Očakovu, že tato „náplň" bude mít zcela určitý průzkumný charakter, to znamená, že je určen pro sledování lodí Černomořského loďstva.

Zařízení odřezali a prodali

Výběr místa rozmístění ukrajinského námořnictva s velitelským a operačním centrem, které vybudují a vybaví Američané, není náhodný.

Je zde umístěna 73. centrála sil zvláštního nasazení a divize 406. dělostřelecké skupiny ukrajinské armády, toto území je vymezeno rezavým ostnatým drátem ještě sovětské výroby. A vojáci těchto jednotek se setkávají Očakovu v obchodech, kavárnách i venku.

A Američané tu nejsou, každopádně jsem žádného neviděl. Ačkoli to neznamená, že tu nebyli dříve a nebudou v budoucnu.

Důvod, proč americké námořnictvo projevuje takovou pozornost k Očakovu, je jeho strategicky důležitá poloha. Z jedné strany je to vzdálenost ke Krymu a základně Černomořského loďstva RF, a z druhé je to výhodný záliv, který je z moře dobře chráněn.

Naproti Očakovu je dobře vidět zakrývající umělý ostrov Pervomajskij, který začali vytvářet a zasypávat už za Kateřiny II. Na tomto ostrově se za Sovětského svazu nacházela vojenská jednotka, která připravovala námořní diverzanty, tzv. lachtany. „A teď na ostrově není nic. Vybavení odřezali a prodali, co nemohli prodat, nyní hlídá šest lidí," říká místní občan.

A s hořkostí dodává: „Za Sovětského svazu tady bylo dokonce vojenské letiště, měly tady základnu MiGy a Suchoje. A potom zanikl svaz a tím i vojenské námořní síly. A betonové desky z dráhy letiště ukradli. Nic tady nezbylo."

Obamovi tady kávu nenalijí

Američany ve městě moc rádi nemají. Při hledání kontaktů jdu do místní kavárny a obchodu v jednom. U bílé stěny popsané návštěvníky je několik stolků se židlemi. Dva vojáci v uniformě pomalu pijí studené pivo, venku je horko.

Sedám si nedaleko od nich a zkoumám nápisy štamgastů. Tato stěna je originální knihou recenzí, díků a deníkem místní historie. Jsou zde také čísla vojenských jednotek, ve kterých autoři sloužili, jde hlavně o účastníky tzv. protiteroristické operace.

Obracím pozornost na seznam jmen světových politiků, kterým v této kavárně kávu nikdy nenalijí. Je mezi nimi Barack Obama.

Ve městě nijak nespojují své naděje s Američany, naopak cítí nostalgii po SSSR. „Ano, za svazu tady všechno bylo v ažuru," říká s jemným jižním přízvukem místní občan. „Tady byl ústřicový a slávkový závod, kde je chovali ve speciálně zařízených sádkách, konzervovali a vyváželi do celého Sovětského svazu."

Můj partner se neustále nervózně usmívá s jakousi hořkou lítostí v očích.

„A při „nezávislosti" všechno prodali, rozkradli a zničili," pokračuje už s naprostou beznadějí v hlase. „Před pár lety jsme se pokusili o obnovení výroby konzerv, ale nedokázali jsme to. Technologové, kteří pracovali za Sovětského svazu, tady už také nejsou, proto se nic nepodařilo. A rybářské lodě také už nemáme."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce