„Diskriminace českého trhu, zejména ze strany německých dodavatelů, je již dlouhodobá, řekl pro Sputnik místopředseda České strany národně sociální (ČSNS) Přemysl Votava.

Votava: Český zákazník byl po dlouhá léta oslněn až vtíravou reklamou zahraničních dodavatelů a na kvalitu západního zboží příliš nehleděl. Řídil se heslem: „Co je západní, to je dokonalé a je lepší!" Naše domácí produkce potravin byla naopak válcována zahraničními dodavateli, často i dumpingovými cenami. Zemědělci tak snižovali stavy dojnic, prasnic, z polí mizela zelenina a ze sadů ovoce. Naopak se tisíce kamionů ze zemí EU valily do ČR, český trh byl zaplaven potravinami, které často měly nižší kvalitu. Důvěřivý český zákazník to koupil. Teprve nyní po procitnutí z tohoto snu, náš občan zjišťuje, že je šizen na kvalitě. Po řadě nedobrých zkušeností s rozdílnou kvalitou potravin, začal stát jednat s EU. Konečně…

Sputnik: Je různá kvalita výrobků dodávaných do zemí EU problém potravinářský, politický nebo problém dvojích standardů pro občany EU, jak se domnívá slovenský premiér Robert Fico, který společně s českým předsedou vlády svolává summit o problému odlišné kvality potravinářských výrobků v unii?

Jak je patrné, stále jsme pro EU občany druhé kategorie. Rozdílná kvalita nebyla pro odborníky z EU žádným tajemstvím. Obdobný stav je v dalších nově příchozích státech EU. Pro EU jsme, jako nové státy svazu, jen dobrým odbytištěm pro nadprodukci, zejména ze západních evropských zemí. Je nutno konstatovat, že slovenský premiér prokázal více statečnosti než představitel české vlády.

Může dnes Česká republika vyrábět vlastní kvalitní potraviny a zásobovat celý trh svými národními produkty?

České zemědělství ještě v nedávné minulosti mělo vysokou úroveň a bylo schopno uspokojit český trh. České potraviny byly ve světě vyhlášené. Vstupem do EU se značně ztížila pozice českých zemědělců a výrobců domácí potravinové produkce. Česká republika už po řadu let přestává být potravinářsky soběstačná. Stačí si otevřít statistiku o zemědělské produkci a zjišťujeme prudký pokles živočišné výroby. Příkladem může být počet dojnic v roce 1989 a nyní. Stavy jsou třetinové. V roce 1989 přes milion dojnic, nyní jen 360.000. Obdobné je to u prasnic, ale i v zemědělské produkci, zejména u zeleniny a ovoce. Domácí produkci nahrazujeme dovozem. Dopady na český trh jsou zřejmé. Tato situace ale dopadá i na český venkov. Vesnice se vylidňují, zavírají se školy, pošty, obchody, pro chleba jezdíme do dalekého supermarketu. Místo včerejší fronty na banány, dnes stojíme frontu na máslo. Asi je to tím, že krávy jsme porazili a zbyli nám jen voli!

Co by Česká republika měla udělat k nápravě ponižující situace?

Je třeba jen zvednout hlavu, nebýt ustrašení. Česká vláda je bohužel v této pozici. Je jen poslušným článkem EU. Proto je nutné v Bruselu někdy pořádně bouchnout do stolu. Naši europoslanci se musí v Bruselu probudit. Vláda musí více tlačit na postavení velkých obchodních řetězců na českém trhu. Stanovit podmínky, za kterých mohou na náš trh. A zcela zřejmý je postupný návrat k vyšší potravinářské soběstačnosti ČR. Důsledkem krátkozraké politiky polistopadových vlád je propad našeho zemědělství. Ale český venkov nemůže být ztracenou vatrou v nedozírném řepkovém poli.