Ve všech oblastech duševní činnosti je jasné, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů. Tak proč z nich jsou ekonomičtí žebráci? Vyšší třída nežije ze své práce, ale z něčeho jiného. A jak to, že to "jiné" vynáší intelektuálně línému jednomu procentu tolik, že dnes ovládá 50 % světového bohatství země?
Tady je ústup ze scény úplně markantní, a to z 80.4 % na pouhých 53.5 %. Zato si zásadně polepšila střední příjmová třída. Ta by pochopitelně měla z duševní práce nejvíce zbohatnout, protože přešla z podílu 16.5 % v roce 2005 na celých 43.5 % v roce 2015. Tak se ptejme, proč nezbohatla. Dalším ukazatelem je patentovaný design.
Čísla jsou dost podobná. Vyšší vrstva šla z 57.8 % za deset let na 37.6 % a střední vrstva naopak z 35.8 % na celých 58.1 %. Takže by střední vrstva měla patřičným způsobem zbohatnout, že ano. A měla by mít politický a kulturní vliv, například na politiku, na rozpočet státu a na vzdělání. Poslední ukazatel se týká patentů v biotechnologiích.
Tady je změna poměrů pro vysokou příjmovou skupinu poklesem 73.7 % na 60.0 % a nárůst střední příjmové skupiny z 19.0 % na 30.5 %. Takže ve všech oblastech duševní činnosti je jasné, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů.
Tak proč z nich jsou ekonomičtí žebráci a kdo je připravuje o zisk? Naopak je jasné, že vyšší třída nežije ze své práce, ale z něčeho jiného. A jak to, že to "jiné" vynáší intelektuálně línému jednomu procentu tolik, že dnes ovládá 50 % světového bohatství země? Pro odpověď sáhneme k starším článkům, především ke článku Jak se žije na cizí účet, kde je přehled všech klíčových prací na e-republice na toto téma. A dále je dobrý článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce.
A nyní se podívejte, kdo z tohoto bohatství má doopravdy prospěch. Na každý dolar vydělaný 90 procenty populace má úměrný zisk celkem 1000 dolarů, které nakonec shrábne pouhých 0,01 % populace. To je ona pověstná crème de la crème, tedy nejbohatší smetánka země. Nakonec je těchto nejbohatších miliardářů v USA asi 85 a shrábnou z tohoto koláče rozhodující většinu. To je poměr rozdělení národního bohatství v současné době. A jedno promile se neživí produkcí duševního bohatství a výzkumu, ale jednoduše točí peníze, které vydělávají další peníze. Podívejte se na článek nezávislého francouzského ekonoma La déconnexion de l’économie financière (Olivier Berruyer, 15.4.2013). Data na grafech se týkají jen Francie. Ale v jiných zemích je to podobné, a někde (jako v USA) i mnohem horší. První graf ukazuje rozložení finančních aktiv země v průběhu dekád po Druhé světové válce.
Na grafu vidíte raketový nástup "peněz z ničeho", které pocházejí pouze z finančních transakcí. Proto nejsou kryté žádnou jinou hodnotou, než lžemi bankéřů a politiků. Nerostly ani platy lidí (modrá), ani HDP země (červená). Zato rostlo virtuální bohatství jednoho procenta (fialová), které si přes tyto virtuální peníze koupilo zemi, a navíc i politiky, volnou půdu a nemovité bohatství k tomu (zelená). A nyní se podívejte, jak peníze dělají peníze. Šílenství finančních trhů spočívá v tom, že ekonomiku zaplavily nekrytými spekulativními penězi. Následující graf ukazuje podíl těchto "falešných peněz" v ekonomice. Drtivá většina monetárního koláče v rámci Francie je objem finančních transakcí. Maličká část koláče ukazuje na skutečnou funkci peněz jako prostředku směny.
A tyto virtuální peníze se vyrábějí tím, že finanční spekulanti nedovolují podnikům držet akcie delší dobu nutnou k trvalému rozvoji firmy. Následující graf ukazuje průměrnou dobu držení podnikových akcí na hlavní burze v Londýně a New Yorku.
Obě šipky ukazují moment, kdy v roce 1930 a 1986 začaly akcie kolovat jako divé a vyvolaly pád burzy. Nyní je jasné, kdo a proč ničí střední třídu, která má nápady a patenty. A na závěr se podívejte, co udělá rychlá změna akcií se strukturou zisku akcionářů. První sloupec ukazuje růst zisku, pokud se akcie firmy drží 1 rok a druhý sloupec totéž, pokud se akcie drží 5 let.
První sloupec definuje portfoliového neoliberálního honimíra, který jednoznačně ruinuje podnik majitele patentů a nových technologií. Zisk honimíra je hlavně generován ze spekulativního kapitálu, protože tento podíl na tvorbě dividendového zisku je celých 75 %. Pokud ale střední třída akcii drží 5 let, tak má zájem na lidech, na dlouhodobé prosperitě podniku, na výchově kádrů a dělníků, na jejich zdraví, sociální politice atd. Pak dělá spekulativní nadhodnota jen 25 % z celkového zisku a hlavní dividendy (50 %) vznikají růstem hodnoty podniku. Toto všechno se ještě dramaticky zvětší v neprospěch střední třídy, pokud akcie měníte po měsíci nebo po dvou. A až vůbec vás podniky nezajímají, pokud produkujete přes swapy a jiné umělé operace na burze pouze peníze z ničeho. Tyto virtuální peníze ve skutečnosti rozvracejí normální produktivní ekonomiku střední pracovité a chytré třídy.
Banksteři a jedno procento musí držet státní moc, protože ekonomickou a intelektuální moc postupně ztrácí, viz tabulky patentů. A současní globální paraziti nejsou hloupí, protože si skrze několik málo světových korporací monopolizovali přístup k surovinám a k energiím, které mají pro sebe prakticky úplně zadarmo. A tento monopol jednoho procenta spojený s korporátním fašismem postaveným nad státem zásadně vydírá a ničí střední střídu, která se neobejde bez primárních surovin a bez energie. A připomeňme, že podle připravovaných smluv CETA, TTIP a TPP bude primární surovinou jednoho promile cokoliv, co daná globální korporace označí jako svůj strategický zájem. Svůj třídní zájem daný bojem o patenty, suroviny, tzv. "lidské zdroje" pak nechají zvítězit skrze mezinárodní arbitráže nad státem, který to u rozhodčích soudů ovládaných korporacemi musí nutně prohrát. A nyní EU kope hrob střední třídě tím, že je manipulováno lobbisty korporací k tomu, aby odevzdalo moc nad státem jednomu promile skrze smlouvy typu TTIP a CETA.
A toto jedno procento likviduje podniky tím, že na burze vyrábí z jejich reálných peněz bublinové spekulativní peníze, které jsou ve skutečnosti pouhým virtuálním dluhem. Vládu nad finančními deriváty si pochopitelně nechává v kapse jedno promile banksterů. Ti vyměňují jimi produkovaný finanční šrot daný na počítači ťukáním jedničky a nuly za skutečné hodnoty vyráběné všemi obyvateli státu. Tak banksteři produkují finanční bubliny a krize podobné létům 2006-9. Viz článek Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi. Střední třída v USA se během 5 let stala žebráky a je tak pitomá, že do tohoto cirkusu jednoho procenta pilně naskočila, skáče na pódiu jako cvičená opice a ničí sama sebe. Iracionální chamtivost a nenažranost jednoho promile je dána parazitickým charakterem jejich korporátně-fašistického způsobu moci a s ním spojeného ideologického zájmu.
Iracionalita současných finančních trhů řízených bankstery nutně produkuje finanční bubliny a krize, které nejvíce ničí střední třídu. Ta je tím oslabena, vystrašení podnikatelé se stávají žebráky a bojují izolovaně o své přežití v rámci neoliberální ideologie. Tito vystrašenci pak ideologicky a politicky lezou do zadku jednomu procentu a svou vlastní pitomostí vytváří začarovaný kruh moci a vlády jednoho procenta. Žádný chytrý parazit nezničí svého nositele, ale musí ho trvale ekonomicky oslabovat a ideologicky oblbovat. Vytvořené reálné bohatství je třeba skrze banksterskou chamtivost cyklicky zničit ve finančních krizích a nahradit virtuálním finančním šmejdem. Tím se udržuje reálná moc jednoho promile nad zotročenou ekonomikou a nad bohatstvím zbytku světa. Jedno procento ukazuje svou reálnou moc nad střední třídou tím, že cyklicky ničí duševní hodnoty a reálný kapitál, který tato třída vydělá. Toto rituální zapálení reálných peněz na fatální svatbě střední třídy a jednoho promile se jmenuje "finanční krize".
A marxisticky vítězné třídě jednoho promile navíc historicky patří skrze kolonialismus a postkolonialismus také surovinové bohatství bývalých kolonií. Suroviny a kontrolu nad neposlušnými státy Západ dobývá hybridními válkami spojenými s výrobou teroristů, které platíme našich daní. A pokud se daný stát nepodřídí mocenskému nátlaku, tak je jednoduše zničen jako Irák, Libye, Sýrie a Jemen. Nebo je vzpurný stát s vlastní korporátní elitou démonizován jako surovině bohaté Rusko, či laciná zásobárna pilných a chytrých průmyslových otroků, což je prozatím již politicky nezávislá Čína a plně proamerická Korea. Tyto války za suroviny a strategický vliv jednoho promile vedou zmanipulované politické a vojenské elity prostřednictvím mocenských složek státu, který nám už nepatří a který živíme z našich daní pro destruktivní zájmy parazitické třídy jednoho promile.
Střední třída si udrží fungující podniky jen tehdy, pokud bude fungovat model sociálně-tržní ekonomiky, v Evropě známý pod termínem "porýnský kapitalismus". Viz článek Má rýnský kapitalismus ještě budoucnost? Otazník je na místě. Pokud bude střední třídě v hlavě strašit neoliberální ideologie jednoho procenta, tak kapitalismus budoucnost nemá, protože skončí v korporátním fašismu jednoho promile. A toto jedno promile potřebuje k udržení své moci skrytý či otevřený válečný stav, trvalé hybridní války. Ovčani musí žít v režimu trvalých vyplašenek, totální mobilizace, sociální kontroly a trvale produkovaného strachu. Viz první podobu tohoto režimu v současné epoše "války proti terorismu" a proti tzv. "fake news", jako je zajisté i tento článek.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články: