Jednou z velkých etap války se stalo nevídané řádění posádky sovětského tanku T-28 po Němci okupovaném Minsku v červenci roku 1941. Jediný tank jezdil po městě a zuřivou palbou z děla a kulometů likvidoval hitlerovskou bojovou techniku a živou sílu.

Probíhal 12. den války Německa proti SSSR

Na začátku července u Berezina jel tank T-28 řidiče seržanta Dmitrie Malka v koloně ustupujících jednotek. Po náletu německého letectva byl poškozen motor, zkušený mechanik ale tank dokázal opravit, zůstal ovšem pozadu od své jednotky.

U krajnice přišli k tanku major-tankista Basečkin a čtyři frekventanti dělostřelecké školy: Nikolaj Pedan, Alexandr Račickij, Fjodor Naumov a Sergej (jeho příjmení není známo). Takto se u seržanta Malka objevila nová posádka.

Vojska ustupovala, do týlu ale nespěchala. Major Vasečkin byl zkušeným velitelem a Dmitrij Malko k roku 1941 prošel již čtyřmi válkami — Španělsko, Chalchyn gol, sovětsko-finskou a účastnil se Pochodu osvobození (západní Bělorusko). Rudoarmějci se rozhodli, že cestou na východ přejdou přes Minsk, který byl obsazen Němci. Doplnili bojové zásoby v opuštěném skladu a vyjeli cestou na hlavní město Běloruska.

Tanky Guderiana na začátku července útočily na Běrezinu ve vzdálenosti 90 kilometrů od okupovaného Minsku, sovětský T-28 v ulicích města nevyvolával zvláštní pozornost Němců, kteří v létě 1941 často používali ukořistěnou techniku.

Průnik

Tankisté překonali po mostu řeku Svisloč. V oblasti městské tržnice jim vyjela naproti kolona německý motocyklistů, T-28 do ní nalétl a protivníka rozstřílel z děla a čtyř kulometů. Posádka následně zničila dva německé nákladní vozy, obrněný transportér Hanomag a desítky německých vojáků u budovy likérky. Při průchodu městem T-28 tlačil nepřítele a rozstřílel fašisty na ulicích a v parku Gorkého (tam byl vojenský kemp).

Během minského řádění šest sovětských tankistů zničilo či poškodilo okolo 10 tanků a obrněné techniky protivníka, 14 nákladních vozů a tři dělostřelecké baterie. Němci utrpěli značné ztráty své živé síly — asi 360 vojáků a důstojníků.

Odvážná posádka projela Minsk po ulicích Vorošilova, Lenina, Sovětské a Proletářské. Docházely náboje, Němci nakonec pochopili, co se děje. Na T-28 stříleli z protitankových zbraní, čelní pancíř ale vydržel zásah a major Vasečkin zničil německé protitankové dělo spolu s jeho posádkou.

T-28 téměř vyvázl z města, na okraji Minsku v oblasti Kalvarijského hřbitova ale byl zasažen do boku dělostřeleckou baterií a začal hořet. Rudoarmějci opustili stroj, bojový úkol byl v tento moment splněn.

Osud posádky

Major Vasečkin opustil tank přes velitelský poklop, opětoval palbu z kulometu TT, byl ale zabit hitlerovci. V boji zemřel také Alexandr Račickij a Sergej (příjmení není známo). Kulometník pravé věže Nikolaj Pedan se dostal do zajetí, ze kterého byl osvobozen až za čtyři roky. Vyléčil se v armádě a v roce 1946 byl demobilizován. Nabíječ děla Fjodor Naumov se skrýval u místních obyvatel, následně se přidal k partyzánům. Bojoval do roku 1943. Po těžkém zranění byl evakuován do týlu.

Starší seržant Malko se dostal z Minsku a následně se skupinou odstupujících prošel bojem až ke své jednotce. Bojoval v tankových jednotkách celou válku, 16krát mu hořel tank, vyměnil několik strojů. Ke dni vítězství byl ve východním Prusku, důstojník, zástupce velitele tankové roty. Přesně tři roky po památném řádění, 3. července 1944 se jako poručík ocitl v osvobozeném Minsku na místě dávného boje a uviděl vrak svého T-28…

Později, na jaře roku 1945 americká kontrarozvědka vyslýchala německého majora Rudolfa Hale, který byl zajat v oblasti Rura. Během výslechu jim major vypověděl, že v létě roku 1941 v Minsku jeho a jeho rotu s technikou téměř zcela zničil sovětský tank T-28, který se objevil neočekávaně. Tuhle výpověď americké velení poskytlo sovětským orgánům Rudé armády. Nikdo tehdy výpovědím tankisty Dmitrije Malka a německého důstojníka Rudolfa Hale nevěřil. Až v roce 1966, kdy Nikolaj Pedan potvrdil fakta, byl Malko vyznamenán za minské řádění Řádem Vlastenecké války I. stupně.

Střední tank T-28

Během německé okupace a po osvobození Minsku si mnozí obyvatelé města všímali ohořelého vraku sovětského T-28 nedaleko od Komarovského trhu.

Je možné, že sláva nejlepšího tanku druhé světové války T-34 zastínila osud bojového bratra, středního tanku T-28, ale na začátku 40. let se jednalo o strašnou zbraň. Kirovský závod mezi lety 1933-1940 vyprodukoval 503 kusů, T-28 byl považován za nejsilnější střední tank na světě, účastnil se polského pochodu Rudé armády a zimní války ve Finsku, kde demonstroval vysokou bojovou efektivitu. Poslední bojové použití T-28 bylo v roce 1944.

Tank měl čelní pancéřování o tloušťce 80 milimetrů, boční o tloušťce 40 milimetrů. Měl tři věže, vážil 30 tun. Toto monstrum bylo vyzbrojeno 76 milimetrovým dělem a čtyřmi 7,62 milimetrovými kulomety s možností palby po celém kruhu. Náboj T-28 dokázal prostřelit pancéř o tloušťce 50 milimetrů na vzdálenost 1 kilometru. Letecký motor o výkonu 500 koní umožňoval tomuto tanku dosahovat rychlosti přes 40 kilometrů za hodinu, překonávat protitankové příkopy a další bariéry. Radiostanice zajišťovala spojení na vzdálenost až 60 kilometrů. Posádku tvořilo šest lidí.

V roce 1941 měla Rudá armáda k dispozici asi 250 opravitelných tanků T-28, což byla mocná síla. Pokud by na začátku války nedocházelo k takovým dezorganizacím a všichni tankisté mohli být zapojeni do boje s drzostí a mistrovstvím majora Vasečkina a seržanta Malka, mohly být výsledky roku 1941 jiné.