Podnik zdůraznil, že se tato pistole může stát plnohodnotnou náhradou legendární Pistole Makarova (PM), kterou poprvé vojska obdržela v dávném roce 1951. Není pochyb o tom, že Makarov je výborná zbraň, ale kapacita zásobníku je přece jen malá, pouze devět nábojů. Nicméně PM není jedinou pistolí ve výbavě ruských jednotek. RIA Novosti publikují výběr méně známých krátkých zbraní ruské výroby s výbornými bojovými vlastnostmi.

Nejtišší

Pistole samonabíjecí speciální (PSS) od CNIITOČMAŠ (Centrální vědecko-výzkumný institut přesného strojírenství) byla přijata do výzbroje sovětské speciální jednotky v roce 1983. Nabízí tichou a bezbleskovou střelbu na vzdálenost maximálně 50 metrů. Hlavním charakteristickým rysem pistole je náboj SP-4 (73,62x41,5 milimetrů) s velmi zajímavým mechanismem, který byl vytvořený exkluzivně pro PSS. V nábojnici je mezi prachovou náplní a střelou umístěn speciální píst. Při výstřelu prachové plyny udeří do pístu, který vyrazí kulku z hlavně. Tím prachové plyny zůstanou uvnitř náboje, čímž je prakticky eliminován hluk střelby. Kapacita zásobníku PSS je pouze šest nábojů, ale pro vykonání speciálních úkolů není víc ani potřeba. Strážného je možné potichu zlikvidovat jedním výstřelem. Údajně právě těmito pistolemi členové speciální jednotky FSB v březnu 2000 zlikvidovali bodyguardy jednoho z vůdců čečenských operací proti vlasti Salmana Radujeva před tím, než ho zatkli.

OC-27 Berdyš Tulské konstrukční kanceláře byl do výzbroje MVD Ruska přijat v roce 2002, i když původně byl určen pro Ozbrojené síly. Výjimečnost této zbraně spočívá v jeho „všežravosti". Může střílet náboji kalibrů 9x18 milimetrů, 9x19 milimetrů (Parabellum) a 7,62x25 milimetrů (TT). K tomu je potřeba pouze vyměnit rychle snímací hlaveň a zásobník.

P-96M Tulské konstrukční kanceláře se do sériové výroby nakonec nedostal, i když byl v roce 2003 přijat do výzbroje Federální služby soudních vykonavatelů. Tato pistole je však velmi zajímavá svými taktickými a technickými vlastnostmi. Její délka je pouhých 150 milimetrů a váží skoro 500 gramů. Přitom jeho zásobník pojme 14 nábojů kalibru 9x18 milimetrů.

Nejprůbojnější

V prosinci 1996 se do výzbroje speciální jednotek FSB a Federální ochranné služby (FSO) začaly dostávat pistole SR-1 od CNIITOČMAŠ na náboje SP-10, tyto pistole byly vyvinuty na základě samonabíjecí pistole Serdjukova (SPS). Šikovný střelec je schopný touto pistolí zasahovat cíle ve vzdálenosti až 100 metrů, vyřazovat z provozu automobily a z blízkosti efektivně prorážet všechny typy neprůstřelných vest. Takových výsledků se podařilo dosáhnout díky použití speciálního náboje kalibru 9x21 milimetrů s průbojnou střelou. Na 50 metrů je schopná prorazit neprůstřelnou vestu třídy ochrany IIIA, list ocele o tloušťce pěti milimetrů nebo titanu o tloušťce 2,4 milimetrů. V Rusku se takovou průbojností nemůže pochlubit žádná další krátká zbraň.

Nejnabitější

Jednou z hlavních výhod devítimilimetrové pistole GŠ-18 vyráběné na Tulském zbrojním závodě je jeho rekordní pro sovětské a ruské pistole kapacita zásobníku, který pojme 18 nábojů. Dvakrát více než PM. Konstrukce pistole je vyrobena z polyamidových vláken s ocelovými vložkami, což snížilo hmotnost zbraně a také několikrát snížilo impuls zpětného rázu díky tlumící vlastnosti plastu. V roce 2000 byl GŠ-18 přijat do výzbroje speciálních jednotek Ministerstva spravedlnosti Ruska, v roce 2001 do výzbroje speciálních jednotek a jednotlivých kategorií pracovníků MVD Ruska a v roce 2016 do výzbroje Federální služby soudních vykonavatelů. V Ozbrojených silách se v té době neuchytil, protože v armádních skladech bylo málo nábojů kalibru 9x19 milimetrů.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce