Nešlo samozřejmě o plány politické a ekonomické spolupráce, ale o to, že komplimenty hlav asijských států ruskému prezidentovi působily jako až příliš nápadné lichotky: ať už se jednalo o japonského premiéra s jeho obdivem k Putinovu judo nebo o korejského prezidenta, který ho přirovnal k tygru amurskému.

To budí otázky ohledně toho, co stojí za tímto otevřeným zbožňováním.

Odpověď na tuto otázku, byť je tvořena několika body, je nasnadě. Spolu s tím ale stojí za to, abychom ji nahlas probrali a připomněli si, „jak lidé žijí" a že reálie, které vnímáme jako samozřejmost, mohou být nepředstavitelným přepychem a terčem závisti obrovské části světa, a to i ze strany velmi vyspělých a bohatých států.

Řeč jde o to, že Rusko má unikátní a v dnešním světě velmi vzácný zdroj — suverenitu. Navíc představuje příklad toho, že ztracenou suverenitu lze obnovit, a to i navzdory odporu nejmocnějších světových sil.

Pro Japonsko a Jižní Koreu to představuje nejzávažnější otázku jako pro žádnou jinou zemi světa. Jsou to úspěšné, bohaté a vyspělé země, ale zároveň se fakticky jedná o kolonie řízené ze zámořského centra.

Donedávna to šlo ignorovat — a taky to ignorovali. Právě asijští tygři po dobu posledních desetiletí byli ukázkovým příkladem úspěšného rozvoje, který tak často dávali ruskému obyvatelstvu.

Kdysi v 80. letech to vypadalo, že za chvilku Japonsko ekonomicky dobude celý svět. Hollywood dokonce natáčel filmy o japonské hrozbě. Kde je ta hrozba teď? Již dávno není. Existuje pouze japonské hospodářství, které přes jednu dekádu nemůže překonat své problémy, ke kterým americký suverén do značné míry přispěl.

No a vzpomínky o tom, jak Američané tlačili na nejúspěšnějšího konkurenta firmy Apple — na korejský Samsung — jsou stále ještě čerstvé (a zdaleka ještě nejsou minulostí).

Ale dokonce finančně-ekonomický „tribut", který USA vybírají od svých „vazalů", není nic ve srovnání se strašnou cenou za své podřízení, jež jim hrozí právě teď.

To Rusko může dokonce s určitou dávkou zvědavosti sledovat roztočenou spirálu vojensko-politického napětí na Korejském poloostrově. Není to náhoda, že si tomu někdo pošklebuje, neboť pro ruský generální štáb takto vzniklá situace představuje unikátní možnost pro tvorbu scénářů využití jaderných zbraní, aniž by bezpečnost Ruska byla přímo ohrožena. Dokonce i v případě toho nejhoršího vývoje událostí ruskému Dálnému východu nic nehrozí. Jinak má Rusko pouze samé výhody.

Je to ale Rusko

Pro ostatní země asijsko-pacifického regionu tato situace poskytuje zcela reálnou perspektivu jaderné války a strašlivého masakru, neboť vzájemnou historickou zášť tam vůči sobě chovají všichni. Japonsko a Jižní Korea jsou z pochopitelných důvodů v nejhorším postavení a hlavní příčinou je vazalská závislost na Spojených státech, jež bez mrknutí oka obětují své nejvěrnější a nejspolehlivější spojence v regionu, pokud se jim to bude hodit. Situace ve světě se navíc vyvíjí takovým způsobem, že tato pravděpodobnost neustále roste.

Jak by nebyly japonské a jihokorejské elity závislé na Americe, hrůzostrašná perspektiva plynoucí z tohoto partnerství je pro jejich země příliš zřetelná, aby ji šlo ignorovat.

A na pozadí Spojených států — bohatých a mocných Států, jež s lehkostí pošlou Japonsko a Jižní Koreu do zapomnění — vidí Rusko.

Rusko, které se obrodilo z národní katastrofy, vrátilo zpět svou suverenitu a úspěšně prosazuje své zájmy v situaci otevřené a tvrdé konfrontace se Západem, samo o sobě představuje povzbuzující příklad.

Rusko, které skutečně na té nejvyšší úrovni usiluje o to, aby napětí v asijském regionu nepřešlo do horké fáze. Rusko, které se zbavilo idealistických představ o zahraniční politice a vsází na pragmatizmus a výhodu a dosahuje svého i v jednáních s těmi nejsložitějšími partnery.

Rusko, které jako „platbu" za své mírové úsilí a poskytnuté „služby" požaduje pouze rozvoj vzájemně výhodné spolupráce.

Rusko, které se nebojí použít vojenskou sílu, ale dokázalo, že ji může používat chirurgicky přesně a efektivně a že dokáže získat s minimálním úsilím maximální výsledky a zachránit své „klienty", zdálo by se, ze zcela beznadějné situace.

Rusko, které za poslední roky v geopolitice sází na obrovské, vzájemně výhodné projekty, které umožní sjednotit i ty největší nepřátele, aby se snížila úroveň vzájemného napětí.

Rusko, které je připraveno poskytnout pomocnou ruku v katastrofických situacích. Ruská objednávka u Jižní Koreje tankerů pro převoz zkapalněného zemního plynu doslova zachraňuje jihokorejský lodní průmysl, který je na hraně bankrotu. To mimochodem neublíží domácím loděnicím, neboť zatím nejsou schopny stavět lodě této nejvyspělejší ledové třídy, ale které Rusko nutně potřebuje pro Severní mořskou cestu.

Rusko, které je jedinou šancí pro Japonsko a Jižní Koreu, jak se vyprostit z katastrofického geopolitického víru.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem i na asijské poměry květnaté lichotky ruskému prezidentovi, kterými nešetřili lídři těchto zemí, vůbec nejsou překvapivé.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce