Český prezident Miloš Zeman marně usiluje o setkání s americkým kolegou Donaldem Trumpem. Není jisté, jestli se oba státníci uvidí během Zemanovy návštěvy USA v druhé polovině září. Má vůbec smysl se snažit o setkání, když Trump jedná jak neřízená střela?

Baťa: Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem vyvolalo hodně nadějí, pozitivních předpokladů, ale i pochybností a spekulací. Mezi ty první to byla jakási naděje na to, že velvyslankyní v ČR se stane bývalá Trumpova manželka Ivana, rodačka ze Zlína, což by také mohlo umožnit lepší kontakt mezi oběma prezidenty, včetně možného (a hlavně brzkého) setkání našeho prezidenta s prezidentem Trumpem. Jak se však ukazuje, Donald Trump zdaleka není tím, co se od něj očekávalo. Za poměrně krátkou dobu Trumpova prezidentování se udála celá řada negativních věci, na kterých se podílel jak sám Trump, tak ti, kteří se nemohou (podobně jako u nás v případě nezvolení Schwarzenberga) smířit s nezvolením madam Clintonové.

Postavení Trumpa je dnes velmi problematické, situace stran jeho vládnutí je značně vyhrocena, dokonce jsou proti němu vedeny řady demonstrací, Kongres svým způsobem blokuje téměř všechna Trumpova rozhodnutí, takže má velmi omezené možnosti realizovat představy o svém vládnutí. Vitalita, kterou po zvolení oplýval, značně vyčichla a zdá se, že je často ve svém postavení i nerozhodný. Tam, kde rozhodný je, jsou jeho rozhodnutí více pro svět škodlivá, než užitečná.

Domnívám se proto, že by prezident Zeman měl nechat záležitost návštěvy USA, resp. setkání s Donaldem Trumpem volný průběh, zásadně se nějak výrazně nesnažit, natož vnucovat, o vzájemné setkání. Mohlo by to dělat dojem podlézavosti, i když víme, že by se Miloš Zeman k něčemu podobnému nikdy nesnížil. Na druhé straně však také víme, co dokážou mainstreamové media! Otázka také je, o čem by tak asi oba pánové v současné době mohli vést relevantní a racionální debatu, když Donald Trump má zamotanou hlavu Severní Koreou, Čínou a v neposlední době velmi neklidnou situací v samotných USA, včetně hurikánů.

Velvyslanec Hynek Kmoníček říká, že setkání obou prezidentů má být podmíněno nějakým velkým projektem, například nákupem amerických vrtulníků. Je skutečně vhodné zakoupit nevyhovující vrtulníky jen proto, aby si hlava našeho státu potřásla rukou s vrchním Američanem?

Přiznám se, že neznám či nevím o nic o tom, co říká velvyslanec v USA pan Hynek Kmoníček k problematice setkání obou prezidentů, proto mi také není známo, že by setkání obou prezidentů mělo být ze strany USA, protože ČR, potažmo prezident Zeman by si nikdy nemohli dovolit klást nějaké podmínky vůči USA, podmíněno nějakým „velkým" projektem.

Pokud by se však jednalo o podmíněný nákup amerických vrtulníků, tak by něco podobného mělo být z naší strany bez pardonu nejen tvrdě odmítnuto, ale i považováno za krajně nevybíravé diplomatické jednání, rovnající se vydírání. Přistoupit k takovým podmínkám by znamenalo zpochybnění naší demokratické samostatnosti, suverenity a nezávislosti, i když nám toho už v těchto aspektech mnoho ubylo.

Ze strany ČR by to pak bylo Jidášské jednání, neboť nákupem vrtulníků bychom prokázali svou ubohost a řiťolezecké vazalství na USA. Navíc, pokud je informace pravdivá, jsou nám ze strany USA nabízeny nevyhovující vrtulníky. Jestli nevyhovující pro ně nebo i pro nás, je také otázka. Domnívám se tedy, že podobný kompromis je naprosto nežádoucí. Bez amerických, notabene nevyhovujících vrtulníků se obejdeme a stejně tak ani setkání prezidentů by nám v současné době žádné štěstí či mimořádný prospěch nepřineslo.

Proč by Česká republika měla stát o privilegované vztahy s USA?

Řekl bych, že otázka stojí poněkud jinak, a sice zda je nutné mít s USA až tak privilegované vztahy. Nic proti běžným, standardním vztahům na bázi mezinárodní politiky, potažmo v oblasti obchodní, hospodářské, kulturní, vzdělávací, sportovní, společenské atd., ale rozhodně by do těchto vztahů, notabene privilegovaných, neměla být vtahována geopolitická, vojenská a imperiální politika a strategie.

Bohužel naší zainteresovanosti členstvím v NATO jsme již do značné míry pod vlivem jak USA, tak Severoatlantického paktu. O privilegované vztahy s USA usilují hlavně a především naši krajně pravicoví, západně orientovaní politici (ale nejen ti), pražská kavárna, havloidi a pravdoláskaři, kteří jsou za svou angažovanost a loajalitu americkou stranou dobře placeni. Jak říká pan prezident Zeman, je třeba vést rovnoměrné přátelské, hospodářské a další mírové vztahy a aktivity se všemi státy a to jak na Západ, tak i na Východ.

Každá snaha o privilegované, tedy upřednostňované a mimořádné vztahy nutně zavánějí protekcionismem, lobbyismem, podlézavostí, korupcí a v neposlední řadě i jednáním, které nemá daleko od vlastizrady. Když už styky s USA, tak v rámci možností jako rovný s rovným. Je to sice požadavek téměř nereálný, nicméně bychom se o to měli alespoň snažit a nepodléhat nátlaku USA a nepodporovat podlézavost některých našich politiků a jim podobných dobroserů.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce