Na základě zveřejněných dokumentů je vidět, že americké vojenskopolitické vedení vidělo v sovětském námořnictvu velkou hrozbu a štědře dávalo peníze na práci rozvědky v tomto směru. V materiálu jsou dotčeny prakticky všechny aspekty sovětské námořní vědy — od zvláštností lodních raketových systémů až po konfigurace útočných skupin ponorek. RIA Novosti publikuje výběr nejzajímavějších hodnocení námořnictva SSSR ze strany západních analytiků z publikovaného archivu CIA.

O sovětských letadlových lodích

SSSR začal v 70. letech zapojovat do služby první lodě schopné nést bojové letouny s pevnými křídly. Jedná se o letadlové křižníky třídy 1143. Jejich hlavní útočnou silou byly palubní stíhačky s vertikálním startem Jak-38. První loď se jménem Kyjev byla spuštěna na vodu v roce 1972. Američtí analytici v této lodi okamžitě uviděli ohrožení hegemonie NATO v Atlantiku.

„V SSSR se v současné době staví okolo tuctu velkých nadvodních plavidel. Mezi nimi jsou i dvě letadlové lodě. Ty dají sovětské flotile nové možnosti ve světových oceánech. Výtlak těchto lodí je od 35 do 37 tisíc tun. Nehledě na to, že svými rozměry a leteckou perutí nejsou pro letadlové lodě USA konkurencí, budou vyzbrojeny letouny s vertikálním startem. Budou moci na moři plnit úkoly rozvědky a krýt lodě před letouny a protilodními střelami. Toto řešení poprvé umožní sovětské nadvodní flotile svobodně jednat daleko od svých břehů — nebude již více potřebovat vzdušné krytí z pobřežních letišť. Příchod letadlových lodí do služby spolu s novými fregatami a torpédoborci umožní SSSR efektivně jednat nejen ve svých „domácích vodách", ale i ve světových oceánech," stojí ve zprávě CIA z roku 1973.

O ponorkách

K začátku 70. let SSSR úspěšně obnovil svoji ponorkovou flotilu. Do služby vstupovaly atomové ponorky, jedna za druhou, zvyšovala se jejich autonomita a zdokonalovalo se vyzbrojení lodí, snižovala se jejich hlučnost. V září roku 1971 publikovala CIA 40stránkovou zprávu o možnostech sovětské ponorkové flotily a taktice jejího bojového použití. Zvláštní pozornost autoři dokumentu věnovali možnosti střetu mezi sovětskými ponorkami a americkými letadlovými loděmi.

„Sověti považují ponorky za hlavní útočnou sílu své flotily. SSSR má v současné době 335 ponorek, což z něho dělá vlastníka největší ponorkové flotily na světě. 55 z nich jsou strategické ponorky, 280 z nich jsou útočné (60 z nich jsou atomové). Od roku 1963 se doba autonomní plavby sovětských ponorek zvýšila sedmkrát. Nejaktivněji hlídkují ve Středozemním moři, ale v letech 1968-1969 se začaly objevovat i v Indickém oceánu a v Karibském moři… Sovětské ponorky vyzbrojené torpédy a okřídlenými střelami jsou dostatečně početné a rychlé, aby mohly zaútočit na americkou letadlovou loď. SSSR má 54 ponorek s okřídlenými střelami, USA má 14 letadlových lodí. To znamená, že Sověti mohou zaútočit na americkou loď hned několika ponorkami.

… toto rozložení sil může představovat velké nebezpečí pro útočnou skupinu s letadlovou lodí. Hlavní útočnou zbraní sovětských ponorek jsou okřídlené střely SS-N-3 (v sovětském značení komplex P-5 — red.). Dostřel těchto zbraní je 250 námořních mil, což umožňuje ponorce nevstupovat do zóny protiponorkové obrany lodi. Naši analytici, kteří sledovali cvičení sovětského námořnictva došli k závěru, že Sověti sází na náhlý útok hned z několika bodů na jeden velký nadvodní cíl. Jako první bude útok, očividně, směřovat na naše letadlové lodě, které se nacházejí v minimální vzdálenosti od doletu letectva od sovětského území".

O námořním letectvu

Poměrně zajímavý archivní dokument je datován na září 1979. Je věnován možnostem námořního letectva SSSR ve věci ničení velkých nadvodních námořních cílů. Velká část dokumentu zůstává utajená. Ovšem to, co je k dispozici, hovoří o následujícím: nehledě na převahu v počtu letadlových lodí, počtu a sestavě námořního letectva, američtí vojáci brali sovětské námořní piloty velmi vážně.

„Letouny námořního letectva jsou druhým komponentem protilodního boje po ponorkách. Ve službě sovětského námořnictva je mnoho strojů, které jsou schopny zaútočit na americkou loď: stíhačky s protilodními raketami, střední bombardéry, včetně Tu-22, letouny s vertikálním vzletem a přistáním, průzkumné stroje, letadla vytvářející rušení. Podle sovětských směrnic je jejich hlavním cílem letadlová loď… Je očividné, že v případě plnohodnotné nejaderné války budou dvě třetiny letounů sovětského námořního letectva zapojeny do boje na likvidaci letadlových lodí. Ostatní zůstanou v rezervě pro případ jaderné eskalace… Největším nebezpečím pro nás představují letouny Tu-22, které jsou pro palubní protivzdušnou obranu nejméně zranitelné. Jsou schopny létat v malé výšce a na nadzvukových rychlostech. Problémy u sovětského námořnictva mohou vzniknout se správnou identifikací cílů na moři, aby mohli mezi letadly správně rozdělit priority pro útočné operace. Během bojových operací je složité to dělat".

O veliteli sovětského námořnictva

V prosinci roku 1985 skončila celá etapa rozvoje sovětského námořnictva — do výslužby odešel admirál flotily Sovětského svazu Sergej Gorškov, který stál v čele sovětského námořnictva od roku 1956. Byl to právě on, kdo v mnohém definoval konfiguraci vojenského námořnictva, jeho cíle, sestavy lodí, strategie použití. CIA k jeho odchodu do výslužby vytvořila celou jednu oddělenou analytickou zprávu v září roku 1989, kde se pokusila sumarizovat jeho přínos na velitelském postu.

„Přínos admirála Gorškova je skutečně veliký. Jeho reformy se odehrávaly v zemi, kde se celá vojenská historie staví na dominantní roli pozemních vojsk. Je možné identifikovat čtyři hlavní body jeho zásluh. Do Gorškova sovětské námořnictvo zřídka působilo daleko od svých teritoriálních vod. V roce 1985 ve světových mořích působilo 170 sovětských bojových lodí. Zadruhé, admirál usiloval o vytvoření ponorkových strategických sil. Sovětské námořnictvo má 62 moderních ponorek s mezikontinentálními balistickými raketami, včetně čtyř ponorek třídy Typhoon, které jsou největší ze všech kdy vytvořených ponorek. Zatřetí, za působení Gorškova byly postaveny technologicky pokročilé lodě všeobecného použití. Začtvrté, dokončil vytvoření vyvážené nadvodní flotily tím, že do ní zapojil první letadlové lodě".

Na prezentaci archivu dokumentů v CIA americký vojenský historik Norman Polmar zdůraznil, že po rozpadu SSSR přestala být ruská flotila vážnou hrozbou pro USA, a to téměř na dvě desetiletí. Zmínil nicméně, že za poslední roky zbraňové systémy ruské nadvodní flotily ukazují stále větší potenciál. Konkrétně ukázal na použití raket Kalibr z lodí proti cílům v Sýrii. Polmar dále zmínil, že strategické útočné ponorky Ruska mají nadále velký potenciál, na což by se nemělo zapomínat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce