Věc se má tak, že letos na podzim to nejsou jen dva roky vojenské operace Ruska v Sýrii.

Jsou to i dva roky uchvacující ságy, která se v mediálním prostoru rozvíjí společně se syrskou válkou. Sága, která je plná strmých zvratů a nových významů.

Tuto ságu musíme nazvat Syrská avantýra Putina, právě tak zněly nadpisy analytických materiálů ruských, emigrantských, ukrajinských a skutečně zahraničních expertů od podzimu 2015.

Tuto ságu je možné rozdělit na tři knihy a nabízíme vám, si společně prolistovat jejich ohnivé stránky.

Kniha první: Putin přemlouvá Západ, aby mu odpustil

Když 30. září 2015 Rada federace formálně schválila nasazení Ozbrojených sil Ruska na území Sýrie, přední analytici pochopili zákulisí okamžitě.

Experti vysvětlili, že se věc má tak, že Putin zmatkuje. Zahrál si na světovou velmoc, ale nyní za to musí platit.

Nejdříve si myslel, že mu vpád na Ukrajinu a okupace Krymu snadno projde, jako mu prošel i vpád do Gruzie v roce 2008. Nepochopil, že se svět změnil a nikdo se s ním už nebude párat.

A proto vsadil vabank a snažil se zabít dvě mouchy jednou ranou. Za prvé vnutit svoji pomoc Západu v boji s IS. Protože přes práh hlavního vchodu ho, jako mezinárodního vyvrhele, už nepustili, tak se snažil prolézt zadním vchodem, na pozvání Asada. Cílem bylo oslabení protiasadovského postoje a přinucení USA ke spolupráci s ním a syrským diktátorem za účelem porážky teroristů. Současně to byla prosba o odpuštění a demonstrace užitečnosti před světovými vůdci.

A v tomto ohledu syrskou avantýru kremelský stratég potřeboval jako kouřovou clonu. Protože k Novému roku Ukrajina obnoví úplnou kontrolu nad svojí hranicí a z Doněcku a Luhansku budou zmateně odcházet beze zbraní místní „vůdci ruského světa" a ruskému lidu bude potřeba zacpat uši nějakým hromem vítězství.

Kniha druhá: Putin utíká ze Sýrie

Druhý svazek thrilleru Odsouzená syrská avantýra vyšel na začátku roku 2016, kdy ruský prezident oznámil, že ruské letectvo vykonalo stanovené cíle a fáze operace zahájené na podzim se blíží ke konci.

Skutečnou podstatu odborníci pochopili okamžitě. Kreml se v Sýrii střetl s úplnou neschopností něco udělat. Barvité bombardování bez pozemního vpádu ukázalo svoji neúčinnost, protože asadovská, demoralizovaná a silně početně snížená vojska nemohla bojovat.

A do pozemní operace Kreml nepůjde, protože to bude druhý Afghánistán a proud zinkových rakví z daleké země podlomí putinovu moc stejně, jako proud zinkových rakví z Afghánistánu na konci 80. let oslabil moc Polibyra. Jediné, o co se nyní stará vedení Ruska, je útěk se zachováním si tváře. Ale zachování tváře mu nikdo nedovolí, protože už není ta doba a nikdo se s Ruskem nebude párat.

… Dále následovala krátká mezihra s osvobozením Palmýry, které se podle poznámek expertů stalo ukázkovým vystoupením v duchu potěmkinových vesnic. Na konci roku 2016 však radikálové IS získali Palmýru zpět, čím dokázali, že společná úsilí Putina a Asada nejsou ve stavu, aby nějak efektivně fungovala na dvou frontách zároveň. A když byly síly zaměřeny na krvavé a nelidské osvobození Aleppa, na druhé frontě vznikla díra, která teroristům dovolila rychle získat zpět území a prastaré kameny, které jim s velkou slávou vzali.

Co se týče osvobození Aleppa, bylo ze začátku fyzicky nemožným a poté, když k němu došlo, experti vyhlásili, že to byl „dohodnutý zápas", po jehož výsledku protiasadovská a proamerická opozice do své plné moci získala Idlib a Kreml musel s jejími podmínkami souhlasit. Ve skutečnosti to nebyly její podmínky, ale podmínky tajné „arabské koalice" Perského zálivu, která dala Kremlu ultimátum a pohrozila mu totální válkou.

Kniha třetí: a vůbec to není naše vítězství

Nicméně v Palmýře se teroristé zdrželi pouze několik měsíců. A tehdy si odborníci uvědomili, že celá tato maličká válka o nepotřebné písky s vyčerpanými ropnými ložisky je v podstatě také kouřová clona.

Již letos v srpnu vyšlo najevo, že hlavní otázka zní, komu připadne hlavní syrská ropa, která je soustředěná okolo blokovaného Dajr az-Zauru, který je (zatím) pod kontrolou IS. Analytici zjistili, že ve skutečnosti má největší šanci na získání Dajr az-Zauru kurdská koalice, která je podporována USA. Asadovi a Putinovi zbudou města na pobřeží s rozsáhlou, ale ekonomicky neužitečnou pouští.

… A na dvoře máme podzim 2017. Blokáda Dajr az-Zauru je prolomena a syrská vojska a milice s podporou ruského letectva v provincii rozvíjí ofenzivu.

Jestli si myslíte, že ve světě expertů se fiasko syrské avantýry Putina ruší a analytici si sypou popel na hlavu za své předchozí předpovědi, tak těžko. Copak se toho dočkáš.

Ne. Ve světě je fiasko syrské avantýry stejně stále patrné. Ale pozor! To vůbec není naše válka a Rusko v ní nic nezískalo.

Co Rusko ve skutečnosti v Sýrii získalo? Stručně můžeme připomenout.

Za prvé si Rusko zachovalo, posílilo a rozšířilo svoji přítomnost ve Středomoří, když se předvedlo jako stoprocentní spojenec v klíčovém bodu regionu. A hlavně za druhé všem velmi jasně ukázalo, že představuje jedinou sílu na planetě, která je schopná své „klienty" vytáhnout ze zcela odsouzeného stavu.

Protože Rusko se pustilo do „vytahování" ze všech stran dobývaného barevnými džihádisty sekulárního státu, jehož hlava dostala osobní černý puntík od Západu v čele s prezidentem USA osobně. A dokázalo ho zachránit, i přes dlouhé a sladěné nářky, že to není možné.

Tím na „mezinárodním trhu síly" vznikla alternativa, která téměř dvě desítky let neexistovala. Před odsouzenou ruskou avantýrou všechny vojenské unie byly nesmyslné, protože existovala jedna globální „střecha", která určovala a sesazovala prezidenty mrknutím oka. A bránit se světovému regionálnímu výboru nemělo smysl, protože se mu nemohl postavit nikdo, zvláště když výbor vyslal černý puntík.

A nyní žijeme ve světě, kde se objevil výběr mezi poslušností a suverenitou. Za suverenitu se samozřejmě také bude muset platit, ale jak si lze lehce všimnout, Rusko nevybírá poplatek cestou politického řízení, ale spojenectvím a společnými projekty.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce