To se týká i dlouho očekávané reakce nejvyššího ruského vedení na další americkou diplomatickou demarši v podobě snížení počtu generálních konzulátů a zabavení ruského diplomatického majetku, která vyvolala mírně řečeno rozporuplnou reakci ve společnosti.

Plán obrátit se k soudu a transparentní upozornění na možnost dalšího rozsáhlého snížení (více než o třetinu — 155 ze 455) diplomatického sboru USA v RF považují mnozí za slabou odpověď.

Je fakt, že po nedávném snížení o stovky pracovníků amerického velvyslanectví není žádných pochyb o tom, že to nejsou prázdná slova a Moskva je stoprocentně schopná udělat tento krok, což už bezpochyby znervóznilo mnoho pracovníků amerického MZV a zvláštních úřadů pracujících pod diplomatickou záštitou, jejichž kariéra teď visí na vlásku a závisí na rozhodnutí Kremlu.

O efektivitě plnění velvyslaneckých funkcí nemá cenu hovořit. Američané se ještě nevyrovnali se změnou personálního rozvrhu a už je na obzoru nové omezení.

Putin ve skutečnosti opět ukazuje už známou, ale překvapující zvenčí, měkkou, nespěchající a neodvratnou taktiku hroznýše.

Tím, že Kreml koncem roku 2016 odmítl okamžitou a zrcadlovou odpověď na vyhoštění ruských diplomatů, v podstatě porušil základní pravidla diplomatické interakce. Na podobný krok je samozřejmě nutné se dívat v kontextu globální geopolitické transformace, v němž před našima očima přestávají platit zdánlivě neotřesitelné normy a pravidla.

Není divu, že Západ je tak pobouřen přístupem Ruska k mezinárodním vztahům. Zatímco k USA, které se chovají na mezinárodní scéně jako slon v porcelánu, se všichni více méně přizpůsobili, pružnost Moskvy, která také porušuje pravidla, ale přitom se jasně řídí logikou, kterou nijak nemohou pochopit na druhé straně, dokáže rozčílit i vystrašit na maximum.

Co se týče slabosti stanoviska Moskvy, zdánlivé nebo skutečné, to je vše relativní. Vždyť kolik měsíců už USA zpřísňují svou rétoriku, hrozí všemožnými tresty vůči Severní Koreji. Jako odpověď na to, s otevřeným výsměchem, Pchjongjang pořádá pokusy a odpaluje rakety — a čím dál tím žalostněji vypadá v očích světa Washington, který se neodváží podle svého starého zvyku vyzvat k bojové odpovědnosti malou, chudou, ale velmi zubatou zemi. Jestli to tak půjde dále, Kim Čong-un prostě Státy zesměšní.

Mimochodem, tady se Washington chytil do pasti, podobné, i když mnohem nebezpečnější, té, kterou nastražil s diplomatickým skandálem na Rusko. Čím tvrdší a hlasitější je rétorika, tím vyšší jsou očekávání rozhodných činů, a pokud ty nenásledují, bude to znamenat ztrátu tváře. Jestliže se Státy přesto rozhodnou vyzvat k odpovědnosti KLDR, která se jim demonstrativně vysmívá, bude to mít pro ně samotné tak katastrofické následky, že pravděpodobnost podobného vývoje událostí je malá. Zdravý rozum v Bílém domě, na Kapitolu a v Pentagonu ještě není do takové míry ztracen — v každém případě chceme v to doufat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem autora