„Ministr financí USA po souhlasu s ředitelem národní rozvědky a šéfem Státního departmentu (ministrem zahraničí) USA nejpozději do 180 dní od přijetí zákona a následně každoročně musí předložit příslušné komisi Kongresu otevřený dokument – seznam všech oligarchů a všech tzv. polostátních organizací Ruské federace. V něm musí být uvedeny údaje o všech klíčových politických figurách a oligarších Ruska (…) zejména o jejich „blízkosti“ k Vladimiru Putinovi a druhým členům ruských vládnoucích elit; u těchto osob musí být určen rozsah stavu jejich majetku i zdrojů příjmů; soupis všech jejich příbuzných včetně manželek, družek, dětí, rodičů a všechna jejich aktiva vč. investic, obchodních zájmů, majetku, který přináší zisky; vyjasnění zahraničních obchodních společnosti spojených s těmito osobami,“ říká článek 241 druhé části zákona o sankcích.
Co to znamená, je naprosto jasné. 18. března 2018 proběhnou volby prezidenta Ruské federace. K březnu roku 2018 ministr financí USA, ministr zahraničí a ředitel CIA musí dodat kongresu USA dokument – soupis veškerého majetku a finanční inventuru ruských byznysmenů a byznysmenů-politiků včetně čtyř ministrů vlády Ruské federace, jenž v souladu s jejich oficiálním přiznáním vlastní oni sami nebo členové jejich rodin v zahraničí.(http://static.government.ru...).
Jedná se o vicepremiéra Šuvalova, ministra komunikací Nikiforova, nejbohatšího člena vlády – ministra pro záležitosti Severního Kavkazu Kuzněcova a také o ministra Abyzova.
Mimo ministrů a poslanců dumy, kteří sami nebo prostřednictvím rodinných příslušníků vlastní majetek v zahraničí, pod účinnost prověrky vyplývající z přijatého zákona Kongresu USA spadají také oligarchové Ruska – bez ohledu na to, zda žijí nebo nežijí v Rusku, ale majetek v zahraničí je zapsán přímo na ně, členy jejich rodin nebo i na nastrčené osoby.
Krátce řečeno Pindosové sbírají informace o všech osobách, které mají majetek či peníze kdekoli v zahraničí. Stojí za to zdůraznit, že speciálně jsou zahrnuty také off-shory, kde je podle údajů Národního úřadu ekonomického vyšetřování USA uchováno více než trilion dolarů (více než 60 trilionů rublů).
Není žádným tajemstvím, proč se tyto informace sbírají. S každým, kdo bude uveden na „seznamu“, v závislosti na jeho vazbách k vládě Ruské federace bude provedena dílčí „beseda“ na téma „zlepšení rusko-amerických vztahů“.
Připomenu, že prezident USA Donald Trump jasně řekl: „Amerika je připravena ke zlepšení vztahů s Ruskem. Ale prezident i Kongres jsou jednotní ve svém názoru: pro lepší vztahy a zrušení sankcí požadují po Rusku, aby kardinálně změnilo své konání, které k sankcím vedlo, to v první řadě“.
A viceprezident USA Michael Pence den po přijetí sankcí řekl: „V současné době se Rusko jako obvykle snaží narušovat mezinárodní hranice silou, podkopává demokratické suverénní státy a rozděluje svobodné národy Evropy“.
Prezident Trump dále vyzval Rusko, aby „ukončilo svoje destabilizační dění na Ukrajině a v jiných místech a ukončilo podporu vražedným režimům, jako je Severní Korea a Irán“.
To znamená, že Rusko se musí vzdát Donbasu, vrátit Krym, opustit své spojence v Sýrii, zpřetrhat své spojenectví s Čínou. A to je minimum, co po Rusku USA chtějí.
Jinak řečeno: Rusko má zcela kapitulovat – a jen s takovým Ruskem à la začátek 90. let, které odkývá všechno, je Trump ochoten se přátelit.
Nemalý požadavek. Ale i cenu vyhodil Trump vysoko – jinak použije oligarchy a činitele proti Putinovi. A to není jen nějaké zmražení ruských miliard v amerických obligacích. To je ten nejposlednější prostředek vydírání Ruska. Dál už nic – jen válka; přesněji „železná opona“, protože víc než „válku přes Twitter“ USA bojovat nebudou, když už i malá Korea jim ukazuje „kulový“.
Odkryté zneužití byznysu a s ním spojených činitelů – to je už poslední „level“ útoku. Vše ostatní, čím bylo Rusko strašeno, už vyzkoušeli – izolace Ruska se nekoná, plynové a ropné sankce nefungují, vypnutí SWIFTu rovněž nedosáhlo svého účinku, rakety a tanky všude u hranic také nevystrašily a Rusko stále vzdoruje.
A, jak říkají Rusové, „našim partňóram“ zůstal jen poslední prostředek – vydíraní přes ruské oligarchy a „elity“.
Podstata je v tom, že tento prostředek, byť poslední, je velice efektivní. Už dříve velice dobře vyzkoušený na takových osobách jako byl Saddám Husajn, u kterého nejprve koupili ministry a generály a teprve pak „našli“ chemické zbraně.
A také šáh Iránu Réza Pahlaví nebo diktátor Zairu Mobutu či prezident Filipín Marcos. Tento lídr východní země, veterán II. světové války, i když byl stěží velkým demokratem, v každém případě se pokaždé radil s národem v referendech, zrušil výjimečný stav, propustil z vězení politické odpůrce, uzavřel mír v jihovýchodní Asii, sotva se postavil USA, stal se „diktátorem“. Přišili mu kult osobnosti, zavřeli a zabavili veškerý majetek i majetek jeho příbuzných. Zabavili peníze, a třebaže byly uloženy ve Švýcarských bankách, do dnešní doby je odmítají Filipínám vrátit. Je spousta dalších případů.
Typické na tyátru kolem ruských diplomatických misí je, že je směřován jedním směrem – ukázat „potřebným“ lidem, že Pindosové zvysoka kašlou na libovolná pravidla a zákony, a jestliže budou chtít Abramovičovi zabavit jachtu, tak to udělají bez ohledu na cokoli. Dokonce kdyby tu jachtu měl v ruském Sevastopolu.
Toto vše je ruským oligarchům a činitelům naprosto jasné – už nyní, po deklaraci zákona Kongresem USA, budou zainteresovaní ministři ječet a rvát si vlasy s požadavkem „vrátit ten proklatý Krym“. A za nimi půjde celá armáda Abramovičů, Fridmanů, Chodorkovských a dalších oligarchů a činovníků, kteří začnou svůj boj přes média a vtáhnou mezi sebe i spoustu predátorských poslanců.
Je možné jednoznačně předpovědět, že budou prorokovat katastrofální ekonomické dopady a hrůzy i politické otřesy. A toto bude dva týdny před prezidentskými volbami.
A co jestli USA v tyto dny „čistě náhodou“ zmrazí 109 miliard dolarů, které má Rusko v amerických obligacích a „zruší“ Mistrovství světa ve fotbale 2018? Něco podobného skutečně nastane – stupeň eskalace napětí v dané situaci budou nuceny zvyšovat. A co až v tu samou dobu pošlou do ulic Navalného se „skákající pubescenty“, kteří se budou objímat s „tvůrčími elitami umělecké fronty“?
Těžko dnes říci, co z uvedeného Západ dokáže realizovat v plné míře, co z toho jim vyjde a co krachne, ale jedno je možné říci každopádně – příští jaro pro prezidenta a pro většinu ruského národa nastane v tu samou chvíli moment pravdy a my budeme muset jasně říci, kdo jsme my: suverénní stát, nástupce Ruské říše i Sovětského svazu, nebo jsme jen nesvéprávný surovinový přívažek Západu jako za Jelcina, teritoriální nula, něco na způsob Ukruiny?
Ano, za suverenitu budeme nuceni zaplatit a draze – to nám nikdo neodpustí. Ale na druhé straně, kdybychom kapitulovali, tak ztratíme absolutně vše: stát, vlast prostě nebude, tak jak se to stalo s Jugoslávií, Libyí, Irákem i dalšími. Úplná kapitulace a vláda loutkových oligarchů může v naší ohromné a mnohonárodnostní zemi spustit takové procesy, že – nedej Bože – bychom mohli Doněcku či Damašku jen závidět.
Věřím, že toto v Kremlu chápou, to znamená, že jsou připraveni na jarní návštěvu „drahých“ hostů.
Ruslan Ljapin
Zdroj: RIA Kaťuša