Zase jsem donesl domů hnusný produkt ze spařeného těsta, který začal zamořovat Sudety z korporátních pražských pařenišť na bramborové těsto. A k této chlebové hmotě jsem si vzal tabulky novodobého otroctví.
Zase jsem donesl domů hnusný produkt ze spařeného těsta, který začal zamořovat Sudety z korporátních pražských pařenišť na bramborové těsto. Viz starobylý článek Chléb, chleba a ty věci kolem. Toto korporátní spařené svinstvo kasírovala navečer unavená prodavačka s kruhy pod očima, která se už těšila na večerní úklid doma, aby mohla zalézt do postele a jít zase ráno na šichtu.
Takže se podívejme na průměrný pracovní den domorodce v africké buši nebo v australské poušti. Klasická práce na toto téma je M. Sahlin, Stone age economics (1972), kde jsou data z etnografických průzkumů do roku 1968. Průměrný domorodec (tj. lovec, sběrač a zemědělec obdělávající prales ždářením) pracuje v průměru mezi 2-6 hodinami denně pro obživu. Pak je doma, spí, lenoší, hraje si s dětmi, drbe se sousedy a navštěvuje známé v nejbližším okruhu do 100 km. Nejdelší pozorovaná období hladu byly asi dny, průměrný kalorický příjem a složení potravy odpovídá americkým normám (2220 kcal/den). Ostatní práce ve vesnici a v tábořišti se nepočítají, mladí domorodci (chlapci i dívky) se flákají a nepracují ani ty dvě hodiny denně. Mladí začínají dělat, až musí živit rodinu, to jest jako dnes u nás.
Přechod z doby kamenné (tj. lovci a sběrači) by se těmto nomádským kulturám vůbec nevyplatil, protože tito pohodoví lidé by museli pracovat mnohem víc. A nezapomeňme, že poklidní domorodci viděli kapitalismem posedlé vesničany v Africe a v Austrálii kolem sebe. Viz u nás stejná situace s poklidnými Rómy v ghettech. Tito novodobí urbanizovaní sběrači a lovci si většinou hrají s dětmi, 2-3 hodiny denně pracují v bankéřském pracovním rytmu a ve volném čase pěstují sociální vztahy. A fašizující živnostníci s dluhy, kteří kolem nich jezdí auty na leasing, tito poklidné spoluobčany chtějí vidět v pracovním táboře. A to je ještě to nejcivilizovanější zbožné přání této zotročené třídy, která má neoliberalistickou ideologii v hlavě a neoliberální dluh v peněžence.
Ve Světicích zvolili novou robotu polosedláci Martin Šubrt (Cžubert) z čp. 1 a Tomáš Rezek z čp.6. Každý z nich platil roční kontribuci ve výši 22 zlatých 2 a půl krejcaru. Podle robotního seznamu sepsaného v roce 1777 museli oba celoročně robotovat každý týden jeden den s potahem se dvěma koňmi. K tomu vykonávali od sv.Jiří (24.dubna) do sv.Havla (16.října) šest a od sv.Havla do sv.Jiří pět dnů pěší roboty týdně s jedním robotníkem, tzv. čemerákem. Při staré robotě zůstal Jan Tesařík z čp.3. Do státní pokladny odváděl kontribuci 7 zl. 20 a tři čtvrtě krejcaru a robotoval každý týden jeden a půl dne ruční roboty s jednou osobou. Kromě toho musel v čase žní odpracovat dvanáct dnů. Stejné povinnosti měl také Tomáš Vodička z čp.5, který také zůstal při staré robotě, jen platil kontribuci o jeden krejcar více než soused. Při starém zůstala rovněž vdova Tesaříková z čp.2, která musela odpracovat ručně pouze šest dnů v čase žní a za to dostala od vrchnosti jídlo. Na obecní chalupu čp.4 se robota nevztahovala.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články: