Severokorejská hrozba je ideální záminka pro USA k rozšíření dlouhodobého politického vlivu a vojenské přítomnosti ve východní Asii. Něco podobného se již odehrávalo kvůli takzvanému íránskému faktoru, na základě toho začali Američané umísťovat elementy protiraketové obrany v Evropě. Údajně ne proti Rusku, přestože všichni chápali, že je to právě naopak. Ne, nikdo samozřejmě nepochybuje o nebezpečném a špatně předpověditelném jednání Pchjongjangu. Jiná otázka ale je, jak problém řešit. Moskva a Peking navrhují rozumný plán: KLDR zamrazuje jakékoli raketové testy a USA s Jižní Koreou pozastavují velká vojenská cvičení, k nimž se Pchjongjang staví velmi bolestivě, jako k rudému hadru toreadora. Aby nikdo nikoho neprovokoval. Washington, Soul a Tokio tuhle iniciativu okamžitě odmítly. Místo toho Bílý dům zas a znovu opakuje, že je připraven použít jaderné zbraně proti Severní Koreji. Toto chování považují Spojené státy, jako světová velmoc, ve svém případě za více důstojné, bez „amorfnosti" a „jednání na základě cizích nápadů", ani pokud jsou dobré.

V tomto příběhu ale existuje i jiná, méně viditelná, ale neméně důležitá strana. Washington se úmyslně pokouší využít severokorejskou hrozbu ve velké geopolitické hře proti Rusku a Číně. Jedním z klíčových momentů neustálého pohybu vpřed v tomto směru je umístění a další rozvoj protiraketového systému THAAD a asijských partnerských zemích USA, pokud už budeme hovořit politicky korektně. Konkrétně se jedná o Jižní Koreu a Japonsko. V první i v druhé zemi již v tomto roce, pokud „bude vanout příznivý vítr". A právě ony příznivé podmínky vytváří Severní Korea.

Tyto systémy, jak je řečeno v jejich technických charakteristikách, jsou určeny pro zachycování raket středního doletu. Ovšem po jednoduché manipulaci ze strany technických specialistů a vojáků se mohou snadno využívat v systémech protiraketové obrany s velkým doletem. A to již představuje hrozbu pro sousední státy Japonsko a Jižní Koreu, které hledí na globální fungování světa z jinak. Tady se nejedná o Severní Koreu. Nejen to, THAAD je schopný zasahovat rakety za hranicemi atmosféry na vzdálenost 200 kilometrů od Země. Jinými slovy, jedná se o kosmický prostor. A jeho militarizaci lidstvo nepotřebuje, když budeme hovořit diplomaticky. Ale nechávat jednání USA donekonečna bez odpovědi také není možné. Minimálně z jednoho prostého, ale důležitého důvodu: předpovědět záměry a kroky Bílého domu, které někdy mají, jak ukazuje smutná praxe, spontánní charakter, v současných podmínkách není možné.

V Moskvě jsou si dobře vědomi plánů USA a jejich asijských satelitů. V Pekingu rovněž. Zde nejsou žádná tajemství. Nejen to, Rusko a Čína opakovaně vyjadřovaly znepokojení, že ohrožena je celá strategická rovnováha v regionu. Ale zatím to nemá smysl. A ruské ministerstvo zahraničních věcí varovalo: reakce není vyloučena.

Přičemž nemusí být vůbec diplomatická. Podle slov náměstka ministerstva zahraničních věcí Sergeje Rjabkova může zesilování systému THAAD vyvolat možnost vojenské reakce Moskvy na tyto činnosti. Zdůraznil, že Rusko neskrývalo negativní vztah k těmto plánům, jejichž realizace se viditelně zrychlila. Existuje velká pravděpodobnost, že i Peking vystoupí s podobnými kroky vojenského charakteru. Odvetnými kroky.

Základní pozice zemí je nepřípustnost militarizace kosmického prostoru. To bylo mimochodem opět potvrzeno v rámci nynějšího summitu BRICS. Moskva a Peking představily obnovený návrh dohody o zabránění umísťování zbraní v kosmu a nepřipuštění použití síly proti kosmickým objektům. A to je hlavní. Spolu s tím mírové iniciativy neznamenají pacifismus za každou cenu, chybějící vůli a adekvátní reakci na hrozby. Zatímco USA a KLDR měří své síly a provádějí své úkoly, které jsou spojené rovněž s jejich vztahy, jiné země musejí analyzovat, k čemu to může dojít. V současné situaci představují obě strany konfliktu hrozbu. A zatím není jasné, která z nich je větší.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce