Improvizovanou přistávací plochou se pro něj stal Velký Moskvorecký most, pojezdovou dráhou Vasiljevský svah a „dispečerskou věží" Chrám Vasijile Blaženého. Roli letištního personálu sehráli turisté, procházející se po Rudém náměstí.

Podle rozhodnutí soudu byl Rust obviněn z výtržnictví a odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. Ačkoliv legendární přistání bylo výjimečně měkké, strhlo velmi hlučnou lavinu odchodů z funkcí v armádním nejvyšším velení — o funkci přišli tři maršálové Sovětského svazu a kolem tří set generálů a důstojníků.

Podle názoru mnoha vědců za svůj úspěšný let vděčí Rust souhře celé řady okolností, které se překvapivým způsobem vzájemně navrstvily. RIA Novosti uvádí některé z nich.
Vypadá to, že začíná pršet

Je to divné, ale jednou ze „vstupenek" do Moskvy se pro Mathiase Rusta staly banální meteorologické podmínky, které mu několikrát značně pomohly, přičemž on sám o tom občas neměl ani ani tušení.

V určitou chvíli se už protiletadloví střelci 204. brigády chystali odpálit rakety, když Rust prudce změnil směr letu, ponořil se pod spodní okraj oblačnosti a zmizel z obrazovek radarů PVO. Později se ukázalo, že tento manévr provedl kvůli zhoršení počasí a snížení přímé viditelnosti.

Kromě toho špatné počasí několikrát nedovolilo zachytit narušitele pomocí stíhaček: hlídkové dvojici, která vyletěla s cílem pátrání, bylo kategoricky zakázáno klesat do oblak kvůli zachování bezpečnosti. Rust klidně balancoval na nízkých výškách za hranicemi přímé viditelnosti. Jednou byl dokonce považován za semknuté hejno ptáků.

Je zajímavé, že tehdejší vysoce potenciální lokátory, nacházející se ve výzbroji vojsk PVO, reagovaly na víry a vzestupné proudy v atmosféře a mátly operátory. Tyto jevy se v dokumentaci nazývají dlouhověké meteorologické objekty, které mohou být považovány za lehká letadla.

V případu s Rustem to bylo krutým žertem pro PVO — v jedné ze zón odpovědnosti si ho spletli s takovým objektem a přestali ho sledovat radarem.

Zdá se, že je náš

Nehledě na to, že Rustovo letadlo bylo během své cesty několikrát evidováno, a to i vizuálně, narušitele v něm pokaždé neviděli.

Například pilot stíhačky MiG-23, který uviděl Cessnu mezi oblaky, nahlásil na základnu, že pozoruje sportovní letadlo, podobné JAK-12. Tam se z nějakého důvodu rozhodli, že aeroplán patří jednomu z místních leteckých klubů, a uklidnili se.

Při průletu zónou plánovaných letů jednoho z pluků vojenského letectva se německý pilot dostal velmi úspěšně „ k rozdávání" štítků identifikačního systému „svůj — cizí" a díky iniciativě službu konajícího důstojníka dostal atribut „Já — své letadlo" společně s 12 sovětskými stíhačkami, nacházejícími se ve vzduchu.

Později se ukázalo, že rozhodnutí o udělení takového atributu všem letadlům, létajícím v této zóně, bylo přijato na vlastní riziko kvůli tomu, aby se předešlo zmatkům.
Po nějaké chvíli, když prolétal kolem Toržku, se Mathias ocitl blízko místa havárie letadla Tu-22, kde v té chvíli pracovali záchranáři a kroužily vrtulníky. Operátoři lokátorů tehdy považovali pomalou Cessnu za jeden z vrtulníků a opět nevyhlásili poplach.

Vyřídíme to sami

Nekoordinovanost a chaos v činnosti ustrnulého sovětského systému protivzdušné obrany se mlčky považuje za jednu z hlavních příčin, díky které Mathias Rust doletěl do Kremlu nehledě na to, že porušil všechna pravidla mezinárodních letů a zákony zdravého rozumu. Odpovědní důstojníci si kupovali čas, jak jen to bylo možné a nepodávali zprávy velitelům dokonce i po objevení narušitele. Kromě toho neprobíhalo hladce předávání cíle mezi zónami.

Důležitým faktorem, který Rustovi napomohl, byly chybějící kontakty mezi vojáky a civilisty. Od zdlouhavého schvalování odeslání stíhaček do zóny vzdušných tras až po ztrátu času na spojení přes systém komunikátorů. Drahocenné minuty, které mohly být věnovány zachycení narušitele, byly ztraceny na vnitřní komunikaci a čekání na odpovědi.

Při vstupu Mathiase Rusta do vzdušného prostoru Moskevského leteckého uzlu ho předalo velení Moskevského okruhu protivzdušné obrany prakticky do odpovědnosti civilního leteckého řízení. Vzpamatovalo se až tehdy, když se Cessna s vlajkou Německa na ocasu objevila v nebi nad hlavním městem, kde jsou lety zakázány principiálně. V této situaci bylo ovšem již pozdě něco dělat — Rust směřoval na Kreml.

Velká politika

Podle názoru řady výzkumů byly ruce sovětských generálů protivzdušné obrany v květnu roku 1987 svázány rozkazy a mezinárodními smlouvami: i když stroj narušitele sledovali, nechystali se ho sestřelit.

Rychlost v činění rozhodnutí ovlivnil v mnohém i incident, který se odehrál v květnu roku 1983 s Boeingem 747, který vstoupil do vzdušného prostoru SSSR a byl sestřelen sovětskou stíhačkou nad Sachalinem. Zemřelo 269 lidí. Ministr obrany po tomto případu zakázal zahajovat ostrou palbu na dopravní a lehká letadla. Místo toho uložili povinnost pilotům přinutit narušitele k přistání, což je technicky velmi nesnadné.

V roce 2007 velitel vojsk Velitelství speciálních operací generál Jurij Solovjev na zasedání tiskové služby při Ministerstvu obrany Ruska prohlásil, že v moderním Rusku je zákonodárný stav dopracován a podobný incident je vyloučen — při neuposlechnutí by pilota jednoduše sestřelili.

V roce 2015 se korespondent televizního kanálu Zvezda Alexej Jegorov pokusil zopakovat let Mathiase Rusta a obejít ruskou protivzdušnou obranu. Byl ale zachycen a přinucen k přistání stíhačkou a vrtulníkem.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce