Polské tanky v Č. Těšíně (1938) |
Pro nás, Čechy a Slováky, začala II. světová válka v září 1938 nepokoji a povstáním henleinovců v pohraničních oblastech (ne, výraz Sudety, který je v této souvislosti nesmyslný, opravdu nehodlám používat). Během podzimu probíhaly na našem území skutečné bojové akce a šlo fakticky o válečnou situaci. Pro ostatní svět ale začala II. světová válka až napadením Polska 1. září 1939.
Hitler ale s polským spojenectvím dále nepočítal. I Poláci byli pro nacisty příslušníky méněcenné rasy. Už v dubnu 1939 Němci vypověděli smlouvu o neútočení s Polskem, když nepřistoupilo na nestoudné a nepřijatelné návrhy na úpravu hranic ve prospěch Německa. A Hitler měl schopné, všeho schopné lidi, kteří dostali na starost vyvolání konfliktu tak, aby vina padla na Poláky.
Došlo k několika drobným incidentům, dokonce k předčasnému útoku v okolí Jablunkova, který byl v zápětí odvolán. Pak přišla noc na 31. srpna.
Rozhlasový vysílač v Glivicích ve Slezsku, na území Německa, byl přepaden skupinou osob v polských uniformách , které obsadili technické zázemí a za použití nouzového mikrofonu odvysílali výzvu k odporu proti nacistům. Do éteru šla ovšem jen první věta, oznamující, že vysílač je v polských rukou. Další text už pro poruchu vysílače slyšet nebyl. Následovala přestřelka, po níž zůstalo několik mrtvých v polských stejnokrojích.
V tu chvíli jen několik zasvěcených vědělo, že tito polští útočníci jsou ve skutečnosti příslušníci SS v polských uniformách a mrtví byli už přivezeni předem. Šlo o zavražděné vězně z koncentračního tábora Dachau, navlečené do uniforem polské armády. Celou akci připravil šéf SD R. Heydrich a realizoval specialista na vyprovokované incidenty H. Naujoks . Německu to stačilo k označení Polska za útočníka a tak 1.9., daleko od Glivice zahřměly salvy z děl německého křižníku Schleswig – Holstein na polskou námořní základnu Westerplatte. Válka začala. Nyní už II. světová válka. Nelze zamlčet i trapnou skutečnost, že tažení se zúčastnila, z vůle zrádcovského tisovského vedení Slovenské republiky, i slovenská armáda.
Polští obránci Varšavy (1939) |
Lépe vyzbrojené a organizované přesile muselo osamocené Polsko dříve či později podlehnout. Pro rychlost, s jakou nacistické síly postupovaly se nepodařilo do boje plně zapojit československou jednotku a tak se jen zúčastnila protiletecké obrany Tarnopolu. Pod údery wehrmachtu a SS se hroutila nejen polská armáda ale i veškerá polská státní správa.
V této situaci, kdy polský stát byl prakticky zničen, obsadil Sovětský svaz území, ležící na východ od Curzonovy linie, anektovaná Polskem během let 1919 - 1920. Při tom došlo ke střetům s některými polskými jednotkami což se promítlo do už tak dost komplikovaných vztahů mezi Polskem a SSSR. Mnoho polských vojáků se dostalo do sovětské internace. Většina z nich se později zařadila do zahraničních polských jednotek polských generálů Anderse a Berlinga. Bylo ale také mnoho těch, kteří se stali obětí katyňského masakru. Tragédie, kolem které je dodnes mnoho nevyjasněných otázek a která byla dokonale využita goebbelsovskou propagandou. Vztahy mezi Polskem a SSSR se tím pochopitelně zkomplikovaly ještě více.
Polsko bylo poražené a opět rozdělené. Část byla připojena přímo k Německé říši, z části byl vytvořen tzv. generální gouvernement, východní oblasti obsadila Rudá armáda a byly připojeny k Běloruské a Ukrajinské svazové republice. Ve Varšavě bylo nacisty zřízeno smutně proslulé židovské ghetto a polské obyvatelstvo čekalo dlouhých šest let okupace a bezohledné genocidy. Také však domácího a zahraničního odboje plného skutečného hrdinství a vlastenectví. Také však vnitřních rozporů a konfliktů. Druhá světová válka se stala realitou a Polsko, které z této války vzešlo, bylo poničené, postižené těžkými válečnými ztrátami na životech, odhadovanými na cca 6 000 000 osob.
Mladí varšavští povstalci (1944) |