Před nedávnem, při rozhovoru s mojí přítelkyní, padla řeč na romské pohádky. Moje přítelkyně pracuje jako knihovnice v jednom menším městě, tudíž má volný přístup k nejrůznějším knihám všech možných žánrů. Díky své práci se často, častěji než by jí kolikrát bylo milé, setkává i s knihami, které by běžnému člověku padly do ruky pouze omylem, které nemají žádnou komerční, literární ani duchovní hodnotu a které mohou vycházet pouze proto, že jsou z našich daní štědře sponzorovány různými ministerstvy, organizacemi, fondy a sdruženími, nejčastěji však těmi „neziskovými“.