Alessandro Rota

O příběhu práce, která vyhrála: Vyhrál jsem v soutěži s reportáží z Mosulu a Iráku. Byl jsem v této zemi čtyřikrát za poslední tři roky, sledoval jsem operaci v Mosulu proti džihádistům IS ve východní části země. Jedna z fotografií, které jsem do soutěže odesílal, byla vytvořena v březnu minulého roku během mé poslední cesty do tohoto regionu. Myslím, že jednou z mých nejsilnějších prací byla fotografie raněného dítěte, které v noci zachránila skupina dobrovolníků. V noci bylo neustále bombardování. Obzvláště pro civilisty bylo těžké tam být. Opouštěli jsme město, kde všichni bojovali. Byla to skutečná válka od domu k domu. Civilisté trpěli nejvíce, protože byli v tomto konfliktu v pasti.

O soutěži Stěnina: Je to velice známá soutěž. Velmi se mi líbí práce ruského fotonovináře, který zemřel — Andreje Stěnina. Bylo mi ctí se zúčastnit soutěže a vyhrát.

Anna Pantelia

O fotografii, díky které vyhrála: Fotografie byla vytvořena několik dní před tím, než byla oficiálně uzavřena Balkánská trasa. V neoficiálním táboře mezi řecko-makedonskými hranicemi, kde uvízly tisíce lidí v limbu s očekáváním možnosti překročení hranice. Na fotografii je malé dítě, které sedí v kartonové krabici a kolem něj je špína a odpad. Když jsem chodila okolo tábora, otec dítěte na mě zamával a ukázal na kartonovou krabici. Nejdřív jsem nepochopila, proč to udělal, ale potom, když jsem došla ke krabici, jsem ke svému údivu viděla dítě s dětskou lahvičkou a několika dětskými medvídky. Tehdy jsem si uvědomila, že v mé zemi žijí několik měsíců děti, které spí v kartonových krabicích stojících na zemi. Rodiče mi řekli, že spí postupně, aby mohli ochraňovat svou rodinu. Tato zkušenost mi rozbila srdce. Vybrala jsem tuto fotografii, protože ukazuje skryté oběti této krize — děti.

O Soutěži Stěnina: Rozhodla jsem se zúčastnit, protože se domnívám, že je to velice důležitá soutěž nejen pro lidi jako jsem já, kteří se snaží dělat velice nestabilní práci, která je plná nebezpečí. Ale i kvůli památce Stěnina. Pro nás všechny je důležité, že jsou lidé, kteří umírají, když popisují důležité příběhy z místa událostí. Bohužel nebyl Stěnin prvním ani posledním, ale doufám, že se průmysl stane více bezpečnějším a více spravedlivým k fotografiím a novinářům.