Tisková služba koncernu RTI RIA Novosti vysvětlila, že v tomto případě jde o nové radiolokační stanice Kontejner, které jsou schopné také detekovat starty balistických raket, jsou však svojí konstrukcí více zaměřeny na vyhledávání aerodynamických cílů.

K ním obvykle patří vše, co létá v atmosféře, jsou to hlavně letadla, vrtulníky, drony a střely s plochou dráhou letu. Poslední jmenované jsou nejnebezpečnější, protože střely s plochou dráhou letu mohou ve velkém počtu startovat z různých nosičů, doletí daleko a mohou nést jaderné hlavice. Například americká slavná „sekera" Tomahawk Block IV zasáhne cíl na vzdálenost až 1 700 kilometrů. O tom, proč se technologie včasného objevení a zachycení střel s plochou dráhou letu stávají základem strategické bezpečnosti státu a jak tuto otázku řeší v Rusku, v materiálu Sputniku.

Hra s ionosférou

Princip zahorizontální radiolokace použitý v radaru Kontejner spočívá ve schopnosti ionosféry Země odrážet elektromagnetické signály, které jsou odeslány v určitém úhlu. Právě proto taková radiolokační stanice nevidí, co se děje ve vesmíru. Ionosféra ležící asi 100 kilometrů vysoko ohýbá signál na půli cesty a posílá ho k Zemi do místa, které leží za horizontem od pozorovatele. A poté se odrazem od cíle stejnou cestou vrací zpět k přijímači.

Tyto radary jednoduše nepotřebují „nakukovat" do vesmíru, takový úkol mají nadhorizontální radiolokační stanice typu Voroněž, které jsou schopné sledovat mezikontinentální balistické rakety a vesmírné objekty. Tyto obrovské radary jsou dnes páteří pozemního varovného systému o raketovém útoku. Kontejnery mají trochu jiný účel, stejně jako Podsolnuchy (Slunečnice), což jsou zahorizontální radary kontrolující 200 mílovou pohraniční zónu, které nemají ve světě obdobu.

„Radary Kontejner jsou více určeny pro fixaci a ovládání aerodynamických cílů, jako je letectvo nebo střely s plochou dráhou letu. Princip jejich fungování je jednoduchý. Vyzařovaný signál se odráží od ionosféry a vidí vše v mezích 3 000 kilometrů. Je to čistá fyzika. Během testování Kontejneru naši specialisté například měli jako na dlani celou západní Evropu se všemi objekty v jejím vzdušném prostoru," oznámil Sputniku zástupce tiskové služby.

Rozvědka z domu

Otázka rozmístění na ruském území zahorizontálních radiolokačních stanic pro kontrolu Evropy a Jihovýchodní Asie ve vzduchu visela mnoho let, ale důkladně se ji Ministerstvu obrany podařilo vyřešit docela nedávno. Nyní se v Kovylkinském okresu Mordvinska aktivně buduje infrastruktura pro první Kontejner, samotná radiolokační stanice se tam ve zkušební režimu nachází od prosince 2013 a už se dokázala předvést.

Rozměry stanice jsou impozantní, anténové pole se skládá z více než sta stožárů o výšce desetipatrového domu. V severozápadním směru radar monitoruje prostor od Polska, Německa a Baltu do Turecka, Sýrie a Izraele. Vlastnosti jsou nyní rozšiřovány, aby dvoupoziční radar dokázal lokalizovat všechny aerodynamické cíle, včetně malých letadel, v azimutu 240 stupňů. U Kovylkina je umístěna přijímací a hlavní přístrojová část radaru, přenosová aparatura se nachází u Gorodetsu v Nižněnovgorodské oblasti.

Hlavní výhodou Kontejnerů je to, že umožňují komplexní monitoring vzdušného prostoru 2 000 kilometrové zóny a nesledují pouze střely s plochou dráhou letu, ale i jejich nosiče a také dokáží zachytit okamžik jejich startu. Je to velmi důležité pro rychlé připojení a informování prostředků protivzdušné a protiraketové obrany, které v případě agrese „vřele" přivítají hosty. Například modernizovanou americkou raketu Tomahawk Block IV může efektivně neutralizovat i kompaktní protiletadlový raketový a kanónový komplex Pancir S1.

Strategická velikost

Na základě vojenské strategie existence zahorizontálního radiolokačního pole společně s efektivním protiletadlovým a protiraketovým systémem dovolí Rusku úspěšně bojovat proti taktice odzbrojovacího útoku, jehož základem je masové použití střel s plochou dráhou letu na klíčová místa velení a raketová sila mezikontinentálních balistických raket. Zajímavé je, že problém zranitelnosti střelami s plochou dráhou letu protivníka se řeší i v USA, které takové pole zatím nemají.