Ať už jsou cíle současných politiků „světlé a spravedlivé", nebo naopak „temné" v jakémkoliv případě se staví na výhodě a na logice „získal/ztratil" a je jedno, zda se to vyčísluje finančně, politicky, nebo nějak jinak.

Proto polemika kolem skutečného příběhu strašného tábora SS-Sonderkommando Sobibor, ležícího na jihovýchodě Polska na území Lublinského vojvodství, je zcela nevhodná.

Nejdříve si však připomeneme, co se odehrávalo v Sobiboru před mnoha desetiletími.

Cílem tábora Sobibor, který byl jasně definován v dokumentech, byla likvidace židovského obyvatelstva žijícího na území Polska. Později do tábora začali přivážet Židy z dalších zemí: z Francie, Nizozemska, Československa a z okupovaného sovětského území.

Velitelem tábora byl Obersturmführer SS Stangl, ale příliš mnoho Němců v táboře nesloužilo: pouze ve štábu pořádku bylo třicet poddůstojníků SS. Tábor převážně hlídali kolaboranti (hlavně Ukrajinci) a polští civilní dobrovolníci.

Jenom za jeden a půl toku existence tábora zde nacisté zlikvidovali přibližně čtvrt milionů Židů.

14. října 1943 Sobibor povstal. Organizované skupině, kterou vedli syn polského rabína Leon Feldhendler a zajatý sovětský důstojník Alexandr Pečerskij, se podařilo podnítit vězně ke vzpouře, zabít část esesáků a ukrajinských hlídačů, zmocnit se zbraní a utéct. To byl jediný známý příklad úspěšného povstání v německém koncentračním táboře.

Široká světová veřejnost se dozvěděla o hrdinském činu Pečerského až v roce 1987, když vyšel hollywoodský trhák Útěk ze Sobiboru, ve kterém za ztvárnění role Pečerského dostal báječný herec Rutger Hauer Zlatý glóbus.

…A teď si můžeme podívat na to, jak současné Polsko teď zachází se Sobiborem, ze kterého se stal památník.

Polsko začalo rozhodovat o tom, koho k „paměti pouštět" a koho ne. V červenci tohoto roku zástupci Polska na zasedání Mezinárodního řídícího výboru projektu prohlásili, že se Rusko účastnit obnovy památného muzea nebude.

Ruské ministerstvo zahraničí označilo polské rozhodnutí nepřipustit Rusko k projektu za amorální krok a pozvalo si na kobereček velvyslance několika zemí, jež podpořily rozhodnutí pokračovat s obnovou muzea v nacistickém táboře Sobibor bez Ruska. Přitom o pozici Státu Izrael (kterou ale téměř okamžitě popřel izraelský premiér Netanjahu) ministerstvo prohlásilo, že „hraničí s historickou zradou". Poté ale sám Benjamin Netanjahu na setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Soči sdělil, že v jeho zemi nezapomínají o ruské roli ve vítězství nad fašismem, a mimo jiné proto nemohou za jakýchkoliv okolností vystupovat proti účasti Moskvy v projektu obnovy muzea.

…Dobře. Teď zpátečku pomalu zařazuje i Polsko.

Například podle prohlášení náměstka polského ministra kultury Jarosława Sellina, které učinil v rozhovoru pro polskou agenturu PAP, Rusko bylo pozváno na akci spojenou s příležitostí 75. výročí povstání v Sobiboru. A nestalo se prý vůbec nic hrozného. Prostě „na květnovém zasedání výkonného výboru, které se konalo ve Varšavě a Sobiboru, jsme spolu dospěli k názoru, že pokud v takovéto účasti pracujeme téměř deset let a už končíme, tak nemá smysl do projektu přidávat další zemi".

Samozřejmě že je to lež. Navíc to není ten případ, kdy suverénní stát má plné morální právo dělat si na svém území, co chce — právě kvůli světovému a mezinárodnímu rozsahu tragédie.

Přísně řečeno polský odpor nemá k Sobiboru vůbec žádný vztah. Polští nacističtí kolaboranti však ano…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce