Jednou jsem přišel do 13.ZŠ Naděžda v Alčevsku a chtěl se podívat na prvňáčky. Paní učitelka třídní (loni byla třídní Bohdanky ve 4.třídě) mě řekla, že zrovna jdou na návštěvu do místní knihovny. V této knihovně jsem ještě nebyl a zajímalo mě, co s bude dít. Knihovnice paní S. Jefimovová připravila pro „pervoklašky“ pořad, kde je formou hry seznamovala s knihovnou a knihami. Děti byly velmi vnímavé. Nakonec všechny děti slavnostně obdržely diplom čtenáře a čtenářský průkaz. Děti byly nesmírně nadšené a všechny hned chtěly odpoledne zajít do knihovny půjčit si knihu. Je jasné, že asi nebudou chodit do knihovny pravidelně všechny děti, ale je to zajímavý způsob, jak přivést děti ke čtení. Může se stát inspirací i pro nás. Nakonec jsem slovo dostal i já, děti se mě ptaly, jaká byla moje první dětská knížka, jaké dětské knihy jsem četl, jaké knihy čtu nyní. Mluvil jsem i o knihách ruských autorů, vydávaných kdysi u nás. Po skončení pořadu jsem se domluvil s knihovnicí, že do knihovny ještě zajdu, prohlédnu si ji a pobesedujeme o literatuře a knihovnách u nás a u nich. Moc ji to všechno zajímá.

Když jsem byl v místní knihovně podruhé, nebyla tam paní ředitelka. Knihovnice paní J.Karkačová (maminka Kristiny ze 4.třídy, spolužačky Dáši)  mně však umožnila si knihovnu prohlédnout. Knihovna má otevřeno šest dní v týdnu od rána do večera, a to i o prázdninách. Paní Karkačová mně ukázala dvě knihy-soubor českých a slovenských pohádek. Také knihy Karla Čapka. Všechny tyto knihy ale pochází ještě z dob SSSR, z 80.let 20.století. Dozvěděl jsem se, že děti nechtějí číst ukrajinské knihy…

Při své třetí návštěvě jsem již v knihovně paní ředitelku L.Pavlovskou zastihl. Paní ředitelka mně řekla mnoho zajímavostí o knihovně, knihách a čtenářích. Z českých autorů zde mají Haška, Čapka, Němcovou, Jiráska, A.Zápotockého, Včeličku, Vančuru, Kozáka, Nerudu, Světlou, Kolárovou, V.Neffa, Pluhaře… Poslední české knihy jsou z 90.let 20.století. V knihovně mají celkem 24 tisíc knih, navštěvuje ji dva tisíce čtenářů (z toho 780 dětí), každý rok přibývá kolem 350 knih, většinou darem. Z Ruska přichází nových knih velmi málo. V knihovně měli čtyři počítače, ty jim ukradli, mají nyní  jen jeden. Znovu, už poněkolikáté, jsem slyšel, že nejlepší období bylo za SSSR, za samostatné Ukrajiny se vše postupně měnilo k horšímu. V knihovně pracuje Literární klub dospělých, který se pravidelně schází. Knihovna pořádá spoustu krásných literárních akcí pro děti, většinou ve spolupráci se školou. Prohlédl jsem si kroniku knihovny, na akcích posledních dvou let jsem na fotkách viděl spoustu známých dětí z 13.ZŠ. Všechny pracovnice knihovny mě dobře znají, protože, jak říkají, děti jdou ze školy, zastaví se v knihovně, poklábosí. Tak v knihovně vše o mně, naší Společnosti a darech škole děti už dávno řekly. Vyprávěl jsem o situaci v knihovnách a o knižním trhu u nás. Ale pak došlo na vše v ČR, zajímalo je vše, od politiky přes ekonomiku, zaměstnanost, platy, důchody, životní úroveň, kulturu, školství po česká jídla, stav silnic, přírodní krásy. Moc je také zajímal vztah Čechů k Rusům a Rusku a k válce na Donbasu. Opět nám všichni moc děkovali za pomoc a podporu! Debatovali jsme nakonec přes tři hodiny.

Ze strany knihovny vzešel návrh (já jej podpořil) na:
1. navázání vztahů s nějakou místní knihovnou v ČR

2. navázání vztahů mezi dětmi-čtenáři (tam bude zpočátku jazykový problém). Zkusit najít děti z okruhu svých rodin, příbuzných, známých.

Do knihovny jsem se pak dostal ještě dvakrát, vždy s dětmi z přiškolního tábora „Neposedové“ 13.ZŠ. Jednou jsem tam byl na pořadu o mladých hrdinech Velké vlastenecké války. Hovořilo se o statečných činech sovětských pionýrů i o mládežnické organizaci Mladé gardě. Překvapila Kristina ze 6.třídy, která vyprávěla o knize „Deník Táni Savičevové“. Také dokázala přednést zpaměti úryvek z knihy. Dětem byl také promítnut kreslený film z roku 1976 o statečných dětech „Legenda o starém majáku“. Dostal jsem také slovo. Řekl jsem o svém chystaném článku k 75.výročí Mladé gardy i o zatčení českého bojovníka za Donbas v ČR. Podruhé jsem šel s dětmi do knihovny na pořad o 22.6.1941-začátku Velké vlastenecké války. Děti byly seznámeny s průběhem celé války a se statečným bojem sovětského lidu proti německým fašistům. Mluvené slovo bylo doprovázeno promítáním dokumentárního filmu.

Musím říci, že se mně v místní knihovně líbilo. Paní ředitelka a ostatní pracovnice mně vždy srdečně přivítaly a po celou dobu mé návštěvy se mně vždy plně věnovaly. Tímto jim chci za všechno moc poděkovat. Knihovna žije pestrým životem spolu se svými čtenáři-dospělými i dětmi. Jak se mi pracovnice svěřily, jsou se svými čtenáři z Vasilevky jako jedna velká rodina. Knihovna připravuje mnoho zajímavých pořadů. Mnoho pořadů připravuje ve spolupráci se školou. Tím nejen udržuje své dosavadní čtenáře, ale neustále získává nové,  hlavně mezi malými dětmi, které vede trpělivě od malička ke čtení a vědění. A to je nesmírně záslužná práce!

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR  a DLR, Alčevsk, LLR