Letos na jaře tomu byly čtyři roky, co byl neznámý argentinský kardinál zvolen za hlavu církve. Když onoho večera stoupal ze Sixtinské kaple bílý kouř ohlašující zvolení nového papeže, věřící katolíci na celém světě s úzkostí očekávali, kdo bude jejich dalším vůdcem.
Nevěděli a neuměli si ani představit, jak tíživá proměna je čeká. Ale určitý počet starých prelátů to věděl. Někteří se ihned po volbě prořekli, že byla ustavena skupina vlivných kardinálů liberálního zaměření s cílem ovlivnit konkláve tak, aby zvolilo Bergoglia. Jeden kardinál o sobě prozradil, že je členem skupiny, kterou označil za mafii.
Kardinál Godfried Danneels, který byl přítomen v lodžii při představování Bergoglia, prozradil existenci skupiny San Gallo a popsal ji jako mafii, která usilovala o radikální reformu církve, aby byla "více moderní".
Skupina byla ustavena v roce 1996. Její členové, kardinálové da Cruz Policaro, Martini, Danneels, Murphy-O'Connor, Silvestrini, Husar, Kasper a Lehmann se domnívali, že mohou mít rozhodující vliv na budoucí papežskou volbu, když využijí síť kontaktů.
Skupina dočasně ztratila svůj elán v roce 2006, když selhala volba jejich preferovaného kandidáta v konkláve 2005. Později byla skupina obviněna, že vytvářela konspiraci, která přivedla papeže Benedikta XVI. k demisi.
Skupina poté dělala nátlak ve prospěch Bergoglia u jeho stoupenců ze Severní Ameriky a byla prostředníkem také ve státech Commonwealthu. Nejdříve si zajistili Bergogliův souhlas, pak se dali do práce a organizovali řadu večeří mezi kardinály, aby podpořili svého člověka.
2. března anonymní kardinál prozradil redaktoru La Stampa, že by Bergogliovi stačily čtyři roky, aby změnil věci v církvi. Murphy-O'Connor uvedl totéž v červenci 2013 v The Independent. V prvních březnových dnech se začalo v kardinálském kolegiu rychle šířit, že existuje silné hnutí, které podporuje volbu Bergoglia. Šest měsíců po Bergogliově volbě v překvapujícím vyprávění prozradil kardinál Theodore McCarrick, emeritní arcibiskup Washingtonu, jak byl naváděn, aby horlil pro nového papeže (Z rozhovoru s intrikujícím prelátem: "Bergoglio by mohl reformovat církev. Když mu dáme pět let, posadí nás do sedla.").
Po čtyřech letech Bergogliova/Františkova působení představuje nesporně katolická církev na této zeměkouli zcela jiné náboženství, to znamená, že jedna svatá katolická apoštolská církev je zatemněna a podkopána a neplní své základní poslání: být neomylným světlem zjevené Boží pravdy a vést lidi k věčné spáse.
Jedinečnost a jednota Církve podřízené Kristu jako své Hlavě ve své integrální nauce a vyznání jediné víry byla za Františkova pontifikátu různými způsoby zatemněna a oslabena:
Svatost a posvátná skutečnost církve jakožto nevěsty Kristovy byla během Františkova pontifikátu různým způsobem zatemněna a podkopána:
Katolicita, tzn. univerzální misijní poslání církve pracovat intenzivně a vytrvale na spáse duší byla za Františkova pontifikátu zatemněna a podkopána nejrůznějšími způsoby:
Apoštolský charakter církve jakožto strážce pokladu víry, který jí byl předán od apoštolů a jejich nástupců, byl za jeho pontifikátu zatemněn a podkopán:
Jak byli Bergogliovi agitátoři svým kandidátem uchváceni, dokládá sám kardinál McCarrick, který v roce 2013 líčil studentům Villanova Univerzity, že Bergoglio bude procházet jevištěm světa jako pištec z Hamelnu a všichni v něm objeví charisma, které připomíná „božskou lásku“ a půjdou za ním.
Asi si neuvědomil, jak je toto jeho přirovnání krásou nechtěného výstižné. V původní legendě totiž krysař své charisma uplatnil tak, že svou flétnou odlákal za sebou všechny děti do tajné jeskyně v horách - a už je nikdo nikdy nespatřil.
V den Bergogliova zvolení argentinský novinář Marcelo Gonzalez v Panorama Catolico Internacional napsal na základě zkušeností s arcibiskupem z Buenos Aires Bergogliem, že se přímo děsí budoucnosti katolické církve:
"Ze všech představitelných kandidátů je Jorge Mario Bergoglio ten nejhorší. Nikoliv proto, že akceptuje otevřeně nauku proti víře a mravům, ale protože z celého jeho díla již jako arcibiskupa v Buenos Aires je zjevné, že víra a mravnost pro něho nejsou důležité.
Je zapřisáhlým nepřítelem tradiční liturgie a pověřil slavením tradiční mše nepřátele staré liturgie, kteří předvádějí její imitace. Pronásleduje všechny kněze, kteří se snaží nosit kněžský oděv, a nemá nejmenší zájem o Summorum Pontificum.
Je pověstný nesouvislostí a častou nesrozumitelností svých projevů a homilií; používá výrazy hrubé, demagogické a dvojznačné, můžeme říct, že jeho málo pravověrné projevy jsou navíc svou podstatou zmatené.
Využívá každé příležitosti, aby dal ve své katedrále prostor protestantům, muslimům, židům a jiným skupinám k nemožnému a neužitečnému mezináboženskému dialogu. Je pověstný svou účastí na evangelikálních akcích v Lunaparku, jinověrci „požehnali“ jemu i kazateli papežského domu Cantalamessovi.
Jeho volba je nepochopitelná. Není polyglota, nemá kuriální zkušenosti, nevyzařuje svatost, nemá jasno v liturgii a v nauce církve, nezavrhuje potrat a jen vlažně odmítá homosexuální „manželství“.
Nemá nic, co by zdobilo jeho papežský stolec. Nikdy nebojoval o nic jiného, než aby se udržel při moci. Absolutně nemůže dát církvi to, co pro ni chtěl Benedikt. Nemá pražádné předpoklady, aby pokračoval v jeho díle. Bůh pomáhej církvi! Není možno vyloučit, i když se to jeví lidsky velmi obtížné, možnost obrácení... budoucnost nás však děsí."
Z pouhého lidského hlediska jsou další vyhlídky víc než znepokojující a chmurné. Ježíš Kristus však řekl Petrovi a jeho nástupcům, že pekelné brány církev nepřemohou. Každý pravověrný katolík věří, že bitva proti Zlému již byla rozhodnuta jeho porážkou skrze smrt Božího Syna a jeho zmrtvýchvstání.
To však neznamená, že Satan až do konce časů nebude vynakládat všechno své úsilí, aby církev zničil, ale tento záměr se mu nezdaří. Církev ovšem nyní čeká nesmírně těžká zkouška, kterou předpověděl Ježíš i mnoho světců a ve které víra mnohých neobstojí.
Pán svou církev posvětil svou krví. Kdo na ten kámen padne, ten se potluče, a na koho padne, toho rozdrtí (Mt 21, 44).