Zdeněk Hrabica
10. 8. 2017
Hladina se čeří, všechno tady už jednou bylo. Výstavy o židobolševickém Rusku, zprávy o konzumaci hladových dětí v Rusku a na Ukrajině, o kanibalismu, výstavy fotografií na pražském Václavském náměstí, portréty ještě žijících bývalých náčelníků správ StB, výstava fotografií o zločinech Rudé armády a o tom, jak 1.československý armádní sbor v SSSR, vedený velitelem plk. Ludvíkem Svobodou, přinesl do ČSR na bodácích komunismus.
Vězeňské klece solidarity s kubánskými disidenty, s českými vládními maskoty v pruhovaných trikotech, svíčkobraní k památce Mesiáše pod sochou svatého Václava a u Národního divadla, nákladní loď se srdcem ze svíček plující z Prahy po Vltavě a po Labi.

A ejhle Člověk v tísni, Paměť národa, Czech Press Photo, Syndikát novinářů a jeho koryfejové.

Dosť bolo Havla! Čo to táráš? Keď som strielal na tých bolševikov, čo to tárám – predsa na tých fašistov...

Spisovatelka Lenka Procházková, dcera scénáristy a spisovatele Jana Procházky, disidentka, neprošla do etické komise ÚSTR. Senát dal svým nemilosrdným rozhodnutím té ženě husitské, táboritské červenou kartu. Upálit!
Karel Srp. To stejné.

To přece nelze! A že neudával? Byl přece v KSČ. Byl bolševik! Nenapsal jako jiný báseň ani text písně, že šel v předních řadách s Klementem Gottwaldem. Nebo tak nějak. Že se už nepamatuje? Jeho chyba, nelze být v etické komisi, není čistý jako lilie.

Pryč s Karlem Srpem, pryč s Jazzovou sekcí. Šmejdil vedle Miloše Zemana!

To stačí.