8. 8. 2017
Dle definice z webových stránek www.ochrance.cz, je náplní práce ombudsmana to, že „Chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné. Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.“
Domnívám se, že přesně někoho takového potřebuje majorita. Naléhavě a rychle. Menšiny už svého ombudsmana mají. Paní Šabatová za ně ze všech sil bojuje. Což je chvályhodné jistě i od jejich dětí, „pracujících“ s těmito menšinami v „neziskovkách“. Tím pádem jí na majoritu času nezbývá. Bodejť, když běhá po soudech, iniciovaných studentkami, které odmítly chodit do sekulární školy bez své náboženské uniformy, překážející jim ve výkonu praxe. Nemá pak samosebou kdy, aby se stejně rázně postavila proti otřesnému stavu v některých léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Ostatně toto bývá spíše problém majority, tak co by se tím zaobírala.

Majorita tedy ochránce svých práv potřebuje. Hlavně proto, aby se věci daly do rovnováhy. Aby platila stejná práva pro menšiny i většinu. Aby i majorita byla chráněna před diskriminací. A to třeba před prosazováním práv menšin na úkor majority paní Šabatovou.

Nedávný případ to dokumentuje. Několik měst ve svých vyhláškách zakázalo svým občanům vysedávat na některých částech veřejného prostranství, jež k tomu nejsou určeny. To není nic proti zdravému rozumu. Proč by měl někdo sedět na místě, které k tomu není určeno? Prostoru k sezení na místech k tomu určených je jistě dost. Ovšem paní Šabatová to vidí jinak. V zájmu menšiny, kterou by zřejmě dodržování slušného chování omezilo, se rozhodla proti těmto vyhláškám podat stížnost Ústavnímu soudu. Prý že jsou „absurdní, jak zákaz zpěvu v Půlnočním království v pohádce Pyšná princezna“.

Ombudsman majority už by mohl protiargumentovat tím, že absurditu vidí spíš v konání paní Šabatové. Už kvůli tomu, že se opírá o zákaz zpěvu, produkovanému při práci a po práci a ten se naprosto míjí s povykem a nepořádkem vznikajícím lidmi převážně nepracujícími. A ani v království krále Miroslava jistě nikdo nezpíval ve všední dny pozdě v noci.

Majorita toho ombudsmana nutně potřebuje. Potřebuje, aby právo na rovné zacházení měli i lidé, kteří žijí slušně a pracují. Aby ho měli i důchodci a dlouhodobě nemocní z majority. Aby se i majority někdo zastal, pokud je omezována na své svobodě. Třeba nepřizpůsobivou menšinou. Aby její ombudsman navštěvoval místa, kde žije majorita vedle nepřizpůsobivých, kde žijí lidé nezaviněně v sousedství ghet. Těm se děje často mnohem větší příkoří, než minoritě. A žádného ombudsmana nemají.

Když už majorita financuje /a jsem si jistý, že naprostou většinou/ ombudsmanku menšin Šabatovou, proč by neměla tedy i ona mít svého ombudsmana? Snad by to státní rozpočet nepoložilo. Když jej nepoloží nemotivační sociální systém, tak tohle by rozhodně nemělo. Takže už zbývá jen jej najít a prosadit. Neměl by to být problém. Vůle majority zde jistě je. A prospěch by z toho měly ve své podstatě i menšiny. Mohly by se cítit rovné se všemi. Co víc by si mohly přát?