Jak vypadaly předrevoluční ponorky, jak se inženýr-amatér z fotoateliéru stal otcem celé podvodní ruské flotily, proč se severní „mroži" stali postrachem Černého moře? O tom všem se dozvíte z článku RIA Novosti věnovaného prvním ruským ponorkám, zvlášť ke Dni vojenského námořnictva.

První svého druhu

Nehledě na to, že za první ponorku, jež byla úředně přidělena k ruské flotile, je považován Delfín, byla téměř čtyřicet let předtím, v roce 1866, spuštěna z loděnic Baltského závodu na vodu zkušební ponorka Ivana Alexandrovského. Právě ta je podle mínění mnoha expertů matkou ruské podvodní flotily.

Je zajímavé, že si její tvůrce vydělával na život nikoli jako konstruktér, ale jako malíř a fotograf. Nápad na zkonstruování ponorky dostal vynálezce po návštěvě Anglie v roce 1853, když spatřil na vlastní oči mohutnou britskou flotilu, s kterou nemohla soupeřit ruská říše.

První spuštění v roce 1865 odhalilo spoustu chyb a nedostatků. Napravovali je až do roku 1866. Pak byla zahájena první ponoření. 14. září téhož roku si podvodní loď prohlédl car Alexandr II.

Důkladné zkoušky svědčily o podstatných odchylkách od projektovaných parametrů. Změny učiněné Alexandrovským nepomohly. A v roce 1871 se ponorka prostě potopila během řádné série testů. Podařilo se ji vyzvednout pouze v roce 1873, jenže tento projekt již nikdo nebral vážně.

„Jediná, zato ale velmi podstatná přednost ponorky pana Alexandrovského oproti předcházejícím vynálezům tohoto druhu, spočívá v tom, že také sám neutonul, stejně jako ti, kdo se ponořili spolu s ním. Pan Alexandrovskij je na to právem pyšný," napsali o ponorce ve Sbírce námořnických článků a povídek z roku 1878.

Nehledě na neúspěch se vynálezce ještě nejednou pokoušel předložit své návrhy na budování podvodní flotily. Jenže vláda na to nereagovala. Samotný Alexandrovskij ke konci století zbankrotoval a zemřel v nemocnici pro chudé.

Delfín s tváří torpédoborce

Ponorka Delfín, známá také jako torpédoborec č. 150, se stala základním mezníkem v rozvoji ruské podvodní flotily. Právě na Delfínu cvičili první ruští námořníci na ponorce, a samotná technická řešení uplatněná ve vývoji lodě se stala základem mnoha budoucích ponorek.

Delfín se měl původně stát domácí odpovědí na americké projekty ponorek, jež byly v oné době populární. Námořnický úřad, který nechtěl zaostat za zahraničními kolegy, založil v roce 1900 speciální komisi, která měla na starosti vybudování ponorkové flotily.

Jejími členy byly: starší pomocník ředitele loděnic Ivan Grigorjevič Bubnov, starší inženýr-mechanik Ivan Semjonovič Gorjunov a poručík Michail Nikolajevič Beklemišev. Později se tito lidé stali autory téměř všech ponorek této doby.

Komise pracovala na projektu „torpédoborce č. 113" za zachování přísného tajemství, v speciální tajné pracovně Zkušebního lodního bazénu. 5. července 1901 byl projekt schválen a několik dní nato dostal petrohradský Baltský závod objednávku na výstavbu. Kvůli šetření bylo rozhodnuto, že ponorka nemá být velkou.

Avšak nehledě na šetření a spoustu drobných nedostatků byl Delfín ukončen a v letech 1903-1904 úspěšně vyzkoušen na Baltu. Získal úředně status ponorky Ruské flotily jako „torpédoborec č. 150." Komise pak zahájila školení prvních námořníků na ponorce. Beklemišev osobně vybíral lidi s technickými znalostmi a nekuřáky, což bylo vzácné pro námořníky té doby. Ponorka se na jistou dobu změnila na učebnu.

K tragédii došlo 16. června 1904 během řádné hodiny u zdi Baltského závodu. Poručík Čerkasov, který dočasně vykonával povinnosti velitele, dva důstojníci a 33 členů posádky mělo vykonat ponoření na tříhodinovou dobu. Ale otvor se nezamkl a Delfín se potopil. Zahynul velitel a 23 námořníků. Za dva dny byla ponorka vyzvednuta a její oprava skončila pouze v listopadu.

Ale přece jen byla ponorka hotova. Koncem roku 1904 byl Delfín dopraven po železnici do Vladivostoku. Za rusko-japonské války strávil na moři 17 dní a vykonal osmidenní bojové tažení, což bylo považováno za téměř maximální dobu pro ponorky. Avšak skutečně zúčastnit se války se Delfínu nepodařilo.

V červnu 1916 byla ponorka přepravena do Murmansku, v srpnu 1917 vyškrtnuta ze seznamu lodí a ve dvacátých letech byl trup Delfína dán do šrotu.

„Mroži" pro Černé moře

Ponorky typu Mrož (Morž) se staly ještě jedním úspěšným projektem Ivana Bubnova. Série ze tří ruských ponorek postavených v letech 1911-1915 měla na rozdíl od svých předchůdců výbornou a mohutnou zbraň: dva přídní a dva zadní torpédová odpalovací zařízení z podniku G.A. Lesser a osm vnějších odpalovacích zařízení systému Dževeckého. Zařízení se nabíjela dvanáctí 450 mm torpédy vzorku roku 1912.

Morž, Ťuleň a Nerpa byly od počátku určeny pro Černé moře. Výstavba všech ponorek typu Mrož (Morž) byla zahájena 25. června 1911, přičemž část součástek trupu a zařízení byla zhotovena v Petrohradě a odeslána do Nikolajevu k definitivní montáži.

Nezvyklostí bylo, že se hlavní inženýr Bubnov a samotní námořníci nečekaně vzdali takové nezbytné pro ponorku věci jako vodotěsné přepážky. Dnes je to fakticky hlavní šance pro posádku, aby zachránila poškozenou ponorku a vlastní životy. Ale v oněch letech dali důstojníci přednost risknutí vlastní bezpečností, jen aby mohl velitel ze svého stanoviště pozorovat, co se děje v ostatních prostorech.

Ponorky daného typu se zúčastnily bojů První světové války v Černém moři a staly se jedněmi z nejvýkonnějších ponorek ruské flotily.

Nejmasovější Bars (Pardál)

Byl-li Delfín první ponorkou ruské flotily, pak ponorky typu Bars se staly prvním sériovým projektem a nejpočetnějším ze všech ruských projektů ponorek oněch let. Celkem bylo postaveno 24 těchto plavidel.

Projekt byl pátým a posledním dílem inženýra Bubnova. Vcelku se jen málo lišil od předcházejících Mrožů. Měl ale výkonnější motory a trochu delší trup.

Ale hlavní zvláštností byl fakt, že ministerstvo námořního loďstva udělalo z těchto ponorek faktický etalon pro celou domácí flotilu ponorek. Byly v nich shromážděny zkušenosti z předcházejících pokusů a nejpřednější technologie této doby.

Ponorky dosáhly vynikajících úspěchů za První světové války. Ponorka Vlk (Volk) potopila, například, pouze v prvním roce čtyři lodě o celkové prostornosti 9626 tun. A za Občanské války potopila ponorka Pantera anglický torpédoborec Victoria.

Dvě potopené ponorky tohoto projektu byly objeveny v roce 2009. Ponorka Jedinorog (Jednorožec) byla nalezena na dně Finského zálivu vědeckovýzkumnou lodí estonského Mořského muzea Mare. Švédští námořníci zase našli v Baltském moři v okolí ostrovu Gotska Sandön ponorku Gepard.